Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Hvězdné chvíle českých eurokverulantů

Hvězdné chvíle českých eurokverulantů

Politická lobby českých euroremcalů a stěžovatelů z řad Občanské demokratické strany se dostala s pomocí trójského koně jinak proevropských zelených k řízení evropských záležitostí. Už několik dní poté, co vláda Mirka Topolánka získala důvěru, nám předvádí, jak si Česká republika bude pod jejím vedením v Evropě počínat. Není to pěkná podívaná.

 

Místo toho, aby čeští politici počkali na příjezd německé kancléřky Angely Merkelové, která chce oživit diskusi o evropské ústavě, už dopředu jí (vlastně dosti urážlivě) prostřednictvím médií vzkazují, že u nás nepochodí. Prezident Václav Klaus je v tomto ohledu samostatná kapitola, takže jeho několika článkům a vyjádřením k otázce euroústavy před příjezdem Merkelové netřeba věnovat přílišnou pozornost. Jeho výroky na adresu EU jsou dlouhodobě natolik „mimo mísu“, že je nikdo v Evropě nebere příliš vážně.

 

Ačkoliv hradní lobby nás opakovaně ujišťuje, že právě prezident udává tón eurodiskuse v Česku (k čemuž se obvykle pojí povinné úlitby jeho vzdělanosti a pracovitosti), pravdou je, že  většina proevropských intelektuálů je Klausem prostě unavena. Nezdá se jim, že dává smysl s jeho demagogií polemizovat.

 

Bohužel do problematiky evropské ústavy se nově vložil stylem „slon v porcelánu“ i premiér Mirek Topolánek. Aniž by počkal na setkání s premiérkou nejmocnějšího evropského státu, prohlásil, že Česká republika euroústavu oživovat nebude a chce nějaký jiný dokument. Snad aby svá slova podtrhnul, jmenoval nejhlasitějšího českého euroskeptika Jana Zahradila svým jakýmsi osobním zmocněncem při dalším jednání o osudu euroústavy. Příměr „kozel zahradníkem“ došel v tomto případě ideálního naplnění.

 

ODS také zřídila v podobě úřadu vícepremiéra pro evropské záležitosti jakési nadministerstvo zahraničních věcí, jehož agenda je ovšem v záplavě euroskepticismu poněkud nejasná. Sám místopředseda vlády Alexandr Vondra, který úřad zastává, se v médiích vyjadřuje v duchu podobném Topolánkovi: odmítá euroústavu, ale nenabízí jasné alternativy. Navíc není jasné, zda je diskuse o euroústavě vůbec v jeho gesci, protože proč by jinak Topolánek vytvářel pozici speciálního zmocněnce pro Zahradila?

 

V gesci tohoto úřadu evidentně není ani čerpání evropských fondů, neboť tuto lukrativní agendu kontrolují lidovci—vše v osobě svého předsedy, vícepremiéra a ministra pro místní rozvoj Jiřího Čunka. Možná je v gesci tohoto úřadu příprava českého předsednictví EU v roce 2009, jenže nám zatím nikdo nevysvětlil, kdo na tomto úkolu vlastně pracuje a je za něj odpovědný poté, co na funkci vládního zmocněnce pro přípravu předsednictví rezignoval Zdeněk Hrubý.

 

Česká politika vůči EU má tedy v současnosti dva hlavní rysy. Na jedné straně se Unií na nejvyšší úrovni zabývá nesourodě hned několik politiků, přičemž není úplně jasné, kdo je vlastně za co odpovědný a kdo je komu (a v čem) podřízený. Na druhé straně je tento výsadek ODS na poli evropských záležitostí poměrně jednotný ve svých útocích na proces hlubší evropské integrace a zcela naivních představách o tom, že Česká republika přehodí výhybku evropského vývoje. Mnohem pravděpodobnější je, že český vlak její partneři brzo pošlou na vedlejší kolej, kde si naši euroskeptici mohou dál na adresu EU remcat—ovšem bez toho, že by je někdo bral vážně.

 

Úloha Strany zelených je v tomto kontextu ostudná. Svou podporou vládě, které dominuje europesimistická ODS, jakož i v osobě „jejich“ ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, vlastně zelení dělají euroskeptikům křoví. Kdyby se chtěli chovat alespoň trochu odpovědně, museli by trvat na tom, že když už je kvůli zmnožení vládních prebend oddělení evropských záležitostí od zbytku světa nutné, mají se role obrátit: bytostný Evropan Schwarzenberg by měl řídit naše vztahy s EU, zatímco Vondra by měl dohlížet na záležitosti spojené se zbytkem světa—nyní třeba s americkou raketovou základnou v Česku nebo vztahy s Ruskem.  

 

Právo, 24.1.2007