Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Iluze většinového systému

Iluze většinového systému

Výzva skupiny osobností ke změně poměrného volebního systému, který je nyní používán pro volby do Sněmovny, na systém většinový, je bohužel založena na poněkud naivní představě, že volební systém, spíše než „drobná práce demokratická“, může zásadně změnit politickou kulturu.

Jako hlavní důvod pro změnu se uvádí, že většinový systém povede ke zvýšení kvality i odpovědnosti volených zástupců a k lepší možnosti kontroly politiků občany. Pokud by se prý volili poslanci ve 200 malých obvodech, přičemž v každém by zvítězil jen jeden konkrétní kandidát, musely by politické strany více hledat osobnosti, které by se zodpovídaly voličům ve svém obvodu.

Současný systém poměrného zastoupení, v němž jsou často neznámí poslanci voleni na kandidátkách politických stran, je podle nich spoluodpovědný za špatný stav české politiky. Podíváme-li se ale po Evropě, lze si snadno ověřit, že kvalita politiky mnohem více závisí na jiných faktorech, než na volebním systému.

Iniciátoři výzvy nespecifikují, jaký většinový systém by preferovali. Jenže různé typy většinových systémů mohou mít velmi rozdílné účinky. Dvoukolový systém, který známe z voleb do Senátu, zachovává obvykle systém několika politických stran. Jeho pozitivem je, že výrazně redukuje šance kandidátů extremistických stran, protože se v druhém kole voliči obvykle sjednotí proti nim.

Jednokolový systém naopak vede obvykle k postupnému vytvoření systému dvou velkých politických stran, tedy k vládě jen jedné strany v daném volebním období.  Jenže jak se přesvědčujeme během vlády jedné strany například v Maďarsku, jakmile má jedna strana v prostředí slabé demokratické kultury absolutní většinu, začne útočit na nezávislé instituce, omezovat média a měnit účelově ústavu. ODS její samovláda bez reálné opozice v Praze v letech 2006-2010 de facto zničila.

I proto je v nadšení pro většinový systém namístě opatrnost. V Česku navíc není bohužel možné pominout skutečnost, že výzva přichází od osobností s převážně pravicovými postoji. Představa, že by většinový systém pomohl pravici, která má zdánlivě větší rezervoár osobností než levice, kdysi přitom hrála důležitou roli v nadšení ODS pro jednokolový většinový systém.

Jenže jak ukazují v posledních letech výsledky senátních voleb, tento předpoklad už nefunguje, přinejmenším ve dvoukolovém většinovém systému. Ten navíc levici stmeluje, protože komunističtí voliči ve druhém kole podpoří levicového kandidáta. Podpořit levicového kandidáta, který má reálnou šanci být „první na pásce“, raději než vlastního kandidáta bez šancí, by se jistě rychle naučili i  v systému jednokolovém.

Jediným reálným, autory výzvy zřejmě nezamýšleným důsledkem zavedení většinového systému, by tak asi bylo sjednocení levice. Z hlediska normálnějšího fungování české politiky by to sice bylo žádoucí, ale lze argumentovat, že i k případnému sjednocení levice u nás bude lepší dopět jinak, než riskantní změnou pravidel hry.

Právo, 18.9.2012