Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak bude Zeman vládnout v druhém období

Jak bude Zeman vládnout v druhém období

Lze zaslechnout názory, že Miloš Zeman by svém druhém prezidentském období mohl posunout do politického středu a stát se smířlivějším k jiným názorům. Voliče extrémních stran už k ničemu nepotřebuje a do historie se možná nebude chtít zapsat s nálepkou krajně pravicového, proruského populisty, kterou si vysloužil v západních médiích.

Zeman ve svém povolebním vystoupení sice naznačil, že by mohl být umírněnější, ale vzápětí předvedl v podobě útoku na „kavárnu“, čímž myslel voliče Jiřího Drahoše, jak je pro něj těžké se krotit, když „kavárnu“ vyzval, ať v příštích pěti letech mlčí. Ve zkratce nám předvedl dva Zemany, kteří se v něm vždy svářeli: racionálního stratéga, který svoje kroky plánuje, a impulzivního provokatéra, který nic nezapomíná a neodpouští.

Navzdory svým četným přešlapům a excesům by přitom Zeman teoreticky ještě pořád měl určitou šanci svůj obraz změnit. Mohl by ubrat na kampaňovitosti svého vystupování—třeba jen proto, že žádnou kampaň už dělat nemusí.  Mohl by nabídnout smířlivá gesta směrem k oné druhé části společnosti, která ho nevolila, protože společnost až dosud částečně polarizoval programově i proto, že spoléhal na to, že mu to pomůže se znovuzvolením.

V zahraniční politice by dozajista mohl nabídnout více vyvážený obraz politika, který sice úplně neupozadí svoje vztahy s Ruskem a Čínou, ale bude je více vyvažovat jasnou prozápadní politikou.

To, že svůj obraz dokáže pružně měnit, ukázal i v televizních debatách. V těch v soukromých televizích to byl starý známý Zeman, v televizi veřejnoprávní byl naopak schopen vystupovat o poznání více státnicky.

Otázkou ale je, zda to, že se Zeman dokáže krotit v jedné devadesátiminutové debatě, znamená, že to dokáže během celého volebního období. V cestě tomu stojí nejen jeho temperament, ale i lidé, kterými obklopen. A ve vztazích s Ruskem a Čínou možná také to, komu je zavázán. A pak je zde jeho osobní a politická historie.

Pokud by například chtěl více pěstovat vztahy se západní Evropou, je překážkou už to, že vzhledem k obrazu, který svými kroky a vyjádřeními získal v minulých letech, ho téměř nikdo nikam nezve. Západní státníci ho ignorují, neberou vážně. Což jeho, který baží po uznání, bude ponoukat k tomu, aby uznání hledal nadále tam, kde se mu ho dostává—třeba v Rusku.

Jinými slovy: i kdyby Zeman došel k racionálnímu úsudku, že pro jeho zápis v historii bude lepší využít druhé období ke smířlivější, více státnické politice, bude mít problém změnit svůj obraz přinejmenším v zahraničí. A možná se také úplně vyvázat ze vztahů, které si vytvořil s Ruskem.

Na druhou stranu, k jeho jistému „zklidnění“ by mohl přispět jeho nedobrý zdravotní stav. V minulosti se často potvrzovalo, že v obdobích, kdy cíleně vyvolával kontroverze, jeho preference klesaly, zatímco v obdobích, kdy se veřejně tolik neprojevoval, začaly stoupat.

Jisté je, že Zemanova pokračující válka s „elitami“ a obecně s „kavárnou“ není pro jeho historický obraz dobrou zprávou. Kvalitní historická zhodnocení jeho činnosti totiž budou psát historici a politologové, kteří v naprosté většině patří k oné části společnosti, kterou svými výpady neustále uráží.

Deník Referendum, 1.2.2018