Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak část pravice brání demokracii

Jak část pravice brání demokracii

Ta část komentátorské pravice, která podporovala ODS i po její „post-sarajevské“ transformaci v roce 1998 v národnickou, protievropskéou sektu Václava Klause, a pak v uskupení s neřešitelným oidipovským komplexem vůči odvrhnutému otci zakladateli, je nyní v hluboké defenzivě. Do ní se dostala nejen kvůli krachu pravicového vládnutí pod vedením ODS, ale také kvůli koupi  Lidových novin a MF Dnes Andrejem Babišem. Oba deníky byly dlouho její baštou.

Ten, kdo sleduje názory těchto komentátorů i poté, co se rozprchli do pravicových týdeníků či internetových publikací, s překvapením zjistí, že za nástup Babišova populistického ANO a hluboký pád bývalé vládní pravice se řada z nich ani dnes necítí nijak spoluodpovědná. Naopak: Babiše prý stvořili „jakobíni“ boje s korupcí, kteří svým protikorupčním tažením umožnili nástup babišovské oligarchie na úkor demokracie.

Co na tom, že Babiš uspěl z velké části proto, že zejména kvůli ODS byl u nás zcela zprofanován pojem „politická strana“. Pravicové vládní koalice pod vedením kmotry kontrolované ODS produkovaly korupční skandály jak na běžícím pásu a praktikovaly sociálně destruktivní politiku, tvrzenou  neoliberálním blouzněním komentátorských souputníků.

Přesto výše zmíněná část mediální pravice vytrvale hledala příčiny problémů jinde. Dozvídali jsme se, že boj s korupcí je jakási posedlost , která jen otevírá dveře nepolitické politice. Nejrůznější kauzy, v nichž se policie a státní zástupci začali zabývat kmotry a dalšími „velkými rybami“, byly často portrétovány jako čirá policejní zlovůle. Omluvy se našly i pro skandální amnestii prezidenta Klause.

I za pád Nečasovy vlády byla prý odpovědná tato pochybná „protikorupční revoluce“. Její protagonisté by teď ještě navíc chtěli prosadit „jakobínský“ zákon o státní službě, jenž by prý už zcela zničil českou demokracii.  Několik dnů starý kompromis mezi vládní koalicí a současnou opozicí, který neutralizuje snahy státní službu odstínit od politických tlaků, je  tak prý vítězstvím rozumu!

Je to vskutku zvláštní pojetí demokracie. Za úpadek velkých politických stran podle něj není odpovědná  jimi tolerovaná systémová korupce, kmotrovské praktiky, vnitřní sváry a nebetyčná arogance, ale občanská společnost pod taktovkou, jak jinak,  „pravdy a lásky“. Právě ta prý svým zalíbením v nepolitické politice  umožnila  policejní zlovůli vůči politice.  

Nic proti kritice případných excesů a nekompetentnosti orgánů činných v trestním řízení. Vždyť Češi mají jak tradici zkorumpované partokracie, tak tradici policejního státu.

Je ale zcela scestné tvrdit, že když orgány činné v trestním řízení začnou konečně řešit alespoň některé z rostoucí hory kauz, spustily tím prý spolu s občanskými aktivisty a politickými předkladateli zákona o státní službě--ničím se nevymykajícího praxi v řadě evropských zemí--jakousi nebezpečnou revoluci.

Je to stejná zaslepenost, jako když  tatáž mediální lobby odmítala vidět ještě několik měsíců před pádem Nečasovy vády signály, že českou pravici nezachrání od pádu do propasti už ani její mávání antikomunismusmem, a že velká část jejích bývalých voličů bude naopak z čirého zoufalství ochotná volit oligarchu, který byl dříve členem KSČ.

Není také bohužel žádným překvapením, že z této části mediální pravice lze nyní slyšet omluvy nebo dokonce pochvalné výroky na adresu antidemokratického tažení  Viktora Orbána v Maďarsku, či „pochopení“ pro nástup nacionalistické, protievropské pravice v některých západních zemích. Představitelé fašizujících okrajů této skupiny, která zůstává věrná Klausovi, pak neskrývají, stejně jako jejich guru, svoji fascinaci „putinismem“. Jde prý jen o legitimní pokusy ušít demokracii kabát, který padne národním potřebám.

Pokud by se politická pravice podporovaná těmito lidmi vrátila kdy k moci, je pravděpodobné, že se tentokrát bude přešívat kabát i české demokracii. A rozhodně to nebude ta liberální, v níž vláda zákona a liberální konstitucionalismus chrání menšiny před tyranií většiny a zaručují potřebnou míru nezávislosti celé řady institucí, včetně státní správy, na politické libovůli.

Právo, 16.8.2014