Jak moc je tahle země naše

Když už se prezident Miloš Zeman v závěru svého svatoštěpánského poselství k národu rozhodl v reakci na migrační vlnu deklarovat, že „tahle  země je naše“, mohl možná tato svoje slova otestovat i v té části svého projevu, v němž chválil ekonomický růst, jenž prý odvál i blbou náladu.

Musel by nejspíš zmínit, že páteř naší ekonomiky „naše“ vůbec není. Ekonomický růst je primárně poháněn zahraničními investicemi, jejichž celková hodnota v ČR se nyní pohybuje okolo 3 biliónů korun. Největší firmy u nás nejsou „naše“, ale nizozemské, německé, japonské, korejské, americké nebo tchajwanské, přičemž naše politické špičky jsou stále více jen v roli jakýchsi servismanů, kteří zahraničnímu kapitálu umetají cestičky.

Investorům čínským kupříkladu právě prezident, takže mají nyní dokonce poradce přímo na Hradě v podobě předsedy představenstva čínské skupiny CEFC.

Kdyby prezident mluvil o „naší“ zemi i v ekonomických souvislostech, asi by musel zmínit, že více než 200 miliard korun ze zisku zahraničních investorů u nás odteče v podobě dividend do zahraničí--navzdory tomu, že mnohé tyto firmy mají u nás speciální daňové a další výhody. „Naše země“ tomu všemu jen bezmocně přihlíží. Jakož i tomu, že více než 13 tisíc „našich“ firem sídlí v daňových rájích.

Globalizace má prostě mnoho tváří. Od globálních nerovností, krizí a konfliktů--a nimi spojené masové migraci--až po stále propletenější globální ekonomiku i politiku, přičemž se tyto její tváře nedají od sebe oddělit tak, že v jedné oblasti prohlásíme svoji zemi jen za „naši“, zatímco v jiné za otevřenou pro všechny investory s dostatkem peněz.

Ke globalizaci patří i to, že mnohé z  “našeho“ ekonomického růstu dnes souvisí s členstvím v Evropské unii a konkrétněji pak v schengenském prostoru. Ty lze ale udržet jen pod podmínkou, že představitelé jednotlivých členských států budou více mluvit o tom, co a jak řešit společně, než „po našem“

Člověk nepotřebuje být dokonce ani Kassandrou, aby odhadl, kolik z onoho vzmachu české ekonomiky by nám v případě krachu evropského integračního projektu, zaviněného rostoucím populismem, zůstalo.  

Právo, 30.12.2015