Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak na Babiše

Jak na Babiše

„Manévry proti Babišovi nepomohou“, píše Lukáš Jelínek (Právo, 14.4.2014) v reakci na můj text „Jak uchránit parlamentní demokracii“ (Právo, 12.4.2014).

Správně upozorňuje, že pokud by sociální demokracie, lidovci, občanští demokraté a TOP 09 na základě společné dohody „poslali Babiše k šípku“ s tím, že by ODS a TOP 09 podpořily menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL, jediným výsledkem by bylo posílení Babišova ANO a Úsvitu Tomia Okamury.

Smyslem mého textu ale nebylo vybízet, aby zmíněné demokratické strany „poslaly Babiše k šípku“, ale aby ODS a TOP 09 zvážily, zda by neměly deklarovat, že v případě, že by sbližování Babiše a prezidenta Miloše Zemana mělo vyústit do pádu vlády vedené premiérem Sobotkou, nabídnou v zájmu ochrany parlamentní demokracie raději svoji podporu menšinové vládě ČSSD a KDU-ČSL.

Je samozřejmě možné, že by bylo netaktické „poslat Babiše k šípku“ i za takových okolností, protože by vskutku i pak hrozilo nebezpečí, že spolu s Úsvitem a komunisty, s nimiž by se ANO ocitlo v opozici, před příštími volbami jen sbíral voličské body.

Mohli bychom ale také argumentovat, že je-li hrozbou parlamentní demokracii u nás spojení Babiš-Zeman, pak by vzhledem k malé pravděpodobnosti, že by Zeman znovu kandidoval na prezidenta v roce 2018, nehrozil při udržení Sobotkovy vlády do konce roku 2017 nástup mocenského tandemu prezidenta a miliardáře pohrdajících parlamentarismem.

Navíc, pokud by ODS a TOP 009 nechaly menšinovou vládu vládnout rozumně, nemuselo by automaticky k nárůstu preferencí ANO a Úsvitu dojít, stejně jako voliči nakonec ocenili celkově rozumné vládnutí Zemanovy menšinové vlády v letech 1998-2002, ač byla zaštítěna problematickou opoziční smlouvou. Deklarování případné podpory pro menšinovou vládu ČSSD a KDU-ČSL pro případ, že by se Babiš chtěl Sobotky zbavit, jsem tedy navrhl jako primárně „disciplinující“ opatření vůči Babišovi.

Jeho zklidnění pod pohrůžkou, že ho demokratické strany mohou v krajním případě „poslat k šípku“, by nakonec mohlo vést i k produktivnějšímu vládnímu využití jeho nemalých zkušeností a snah zefektivnit fungování státu. Mohl by tak možná lépe soustředit na odbornou agendu, k níž má určitě co říct, spíše než na populistické politikaření, které přitom opakovaně popírá tvrzeními, že není politik.

Právo, 15.4.2014