Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak nás okupoval expanzivní komunismus

Jak nás okupoval expanzivní komunismus

Prezident Václav Klaus se ve svém projevu při příležitosti 40. výročí okupace Československa armádami pěti členských zemí Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu pokusil o svéráznou interpretaci dějin. Řekl: Mnoho našich spoluobčanů považuje za viníka ruský národ, což je historicky nespravedlivé a pro naše současné vztahy škodlivé. Naši státnost zásadně pošlapal expanzivní komunismus. To ostatně bylo nedílnou součástí jeho ideologie v podobě konceptu proletářského internacionalismu, aktualizovaného do tzv. Brežněvovy doktríny omezené suverenity satelitů sovětského impéria.“

 

Tato interpretace je problematická hned z několika důvodů. Především zcela ignoruje původ „expansivního komunismu“. Ten se na ruský národ nesnesl odněkud z vesmíru, aby ho ujařmil, ale byl do značné míry výtvorem Ruska, Lépe řečeno: byl kombinací utopických myšlenek Marxe a Lenina s byzantskými tradicemi Rusi a ruskou imperiální politikou.

 

Je sice pravda, jak zdůraznil ve svém projevu i Klaus, že sovětskému komunistickému systému padly nakonec za oběť i milióny Rusů, ale není pravda, když nám Klaus podsunuje, že „expansivní komunismus“ vlastně jakoby nelze s Rusy spojovat. V říši „co by kdyby“ zůstane už samozřejmě navždy nezodpovězenou otázkou, co by se stalo, kdyby komunismus zvítězil místo Ruska třeba v nějaké západoevropské zemi. Třeba by byl stejně despotický, možná o dost jiný.

 

Skutečností je, že zvítězil nejprve v Rusku, které vzápětí přeměnilo svoje impérium v Sovětský svaz. A skutečností je, že sovětský komunismus měl mnoho rysů, které na tradice ruského despotismu a  imperialismu přímo navazovaly.

 

Když se pak komunismus, většinou se sovětskou pomocí, prosadil i jinde, byl to už z větší míry ten druh komunismu, který stvořila bolševická revoluce. Skutečností také je, že komunistické země, které se nakonec vydaly vlastní cestou, byly spíše do sebe uzavřené nacionalistické enklávy, než expansivní impéria.

 

Klausův pokus odpreparovat komunismus od Ruska je tudíž docela pochybná snaha. I když v Sovětském svazu později vládli často komunističtí diktátoři, kteří byli neruského původu, sovětský komunismus zůstával do značné míry produktem ruské historie, na níž bylo bolševiky naroubováno náboženství marxismu.

 

Dalším problematickým aspektem Klausovy interpretace je zamlžení historické odpovědnosti. Kdybychom totiž prezidentův argument dovedli až k jeho logickému konci, mohli bychom například tvrdit, že za 2. světovou válku je odpovědný expansivní nacismus, nikoliv Německo.

 

Proč ale tedy Německo platilo válečné reparace? Nacismus byl poražen v roce 1945 a ideologie, na rozdíl od států, jak známo, reparace platit nemůže. Proč byli popravování konkrétní váleční zločinci? Vždy by jim jen stačilo z hlav vypudit virus  „expansivního nacismu“ a byli by, stejně jako všichni ostatní Němci, bez viny.

 

Pravda je taková, že stejně jako v Sovětském svazu byl komunismus docela těsně spjat s Ruskem, byl nacismus docela těsně spjat s Německem. 2. světovou válku nerozpoutal nacismus, ale Německo, i když se tak stalo pod praporem nacistické ideologie.

 

A nejrůznější vojenská dobrodružství Sovětského svazu nerozpoutal komunismus, ale konkrétní země. Hlavní roli v Sovětském svazu hrálo Rusko a Rusové, což se koneckonců projevuje i tím, že se právě Rusko hlásí k nástupnické roli po rozpadlém sovětském impériu.

 

Nikdo nebude zpochybňovat, že mezi Rusy bylo mnoho slušných lidí, a že mnoho z nich komunismus nepřijalo za svůj. Jenže „expansivní komunismus“, který prý okupoval Československo, nelze od Ruska odpárat.

 

Podobně je tomu s naší vlastní historií. Zločiny páchané ve jménu komunismu nepáchal abstraktní systém, ale konkrétní lidé. Ani k nám se komunismus nesnesl z vesmíru, a dokonce nám ani nebyl jen zvnějšku vnucen Sovětským svazem. Bylo to dílo konkrétní strany a konkrétních lidí.

 

V letech 1948 až 1989 nezmizela z mapy konkrétní země zvaná Československo, jejíž dva nástupnické státy, Česká republika a Slovensko, se svorně dělí o její dědictví. Československo nebylo nahrazeno na 41 let jakýmsi abstraktním expansivním systémem, který se po 17. listopadu 1989 kamsi vypařil a Češi a Slováci za něj tudíž nenesou odpovědnost.

 

Václav Klaus si své výklady historie hodně ulehčuje. Bohužel, pokud jde o odpovědnost za vlastní historii, si situaci ulehčuje i hodně jeho spoluobčanů, a i proto, se jim bude jeho interpretace líbit.