Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak (ne)zničit Islámský stát

Jak (ne)zničit Islámský stát

Za kulisami oficiálně deklarovaného úsilí Západu, Ruska i Turecka zničit Islámský stát se hraje podivná hra. Západní velmoci vědí, že pouhým bombardováním IS neporazí. Rusko se  pro změnu věnuje převážně bombardování protiasadovské opozice, zatímco Turci útočí na Kurdy, kteří dnes jako jediní představují pro IS pozemní vojenskou hrozbu.

Žádný z těchto oficiálních protivníků IS se přitom důsledně nezaměřuje na nejzranitelnější místo IS. Ten je regionální a  stále více i globální hrozbou proto, že je dnes nejbohatší teroristickou organizací na světě.

Zdroje jeho příjmů jsou přitom dobře známé. Naprostá většina pochází z prodeje ropy z okupovaných území v Iráku a Sýrii. Menší část pak z obchodu s narkotiky. Často zmiňované výkupné za zajatce je ve srovnání zanedbatelné.

Vladimír Putin se problému dotkl, když obvinil Turecko, že cílem sestřelení ruského bombardéru bylo odvést pozornost od ilegálního obchodu Turecka s ropou IS. Proč ale Rusko a Západ tento obchod neutnou? Jejich výzvědné služby vědí docela přesně, z kterých ropných polí na územích kontrolovaných IS v okolí Mosulu a Tikritu v Iráku nebo města Deir Ezzor v Sýrii vyjíždějí denně stovky cisteren s ropou a kam směřují. 

Místo toho se vede okolo financování IS válka slov. Arabské zdroje kupříkladu tvrdí, že většina cisteren směřuje do kurdského města Zakho na irácko-tureckých hranicích, a odtud pak dál přes Turecko do izraelského přístavu Ašdod. USA pro změnu opakovaně obviňují z pomoci při pašování ropy režim Bašára Asada. Rusové zase naznačují, že pašování ropy má organizuje syn tureckého prezidenta Erdogana.

Všechny tyto země mohou mít kus pravdy, pokud jde o distribuci ropy. Všechny ale vědí přesně, kde leží ropná pole kontrolovaná IS, jejichž zničení  by nebyl neřešitelný problém. Evidentně k tomu schází vůle. Ať už proto, že obnovení těchto polí po porážce IS by bylo natolik ekonomicky nákladné, že se „vyplatí“ utrácet lidské životy. Anebo proto, že z obchodu v řádech miliard dolarů profituje za scénou řada mocných hráčů.

Velkým problémem by nebylo ani omezit obchod IS s narkotiky, o jejichž cestě z Afhganistánu přes území kontrolovaná IS západní služby též leccos vědí. Řešením by bylo i důslednější odhalování a následné zmrazení kont lidí a organizací, které z těchto obchodů profitují.

 Až mocnosti, které tvrdí, že chtějí IS porazit, začnou výše zmíněnou ekonomickou infrastrukturu IS důsledně ničit, budeme vědět, že svoji hrozbu míní vážně. Zatím, zdá se, hrají se světem jen divadlo.

Právo, 3.12.2015