Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak Rusko dělí českou politiku

Jak Rusko dělí českou politiku

Dlouholetá ikona postkomunistického tábora v ČSSD Zdeněk Škromach nedávno prohlásil o dalším zostřování sankcí Západu vůči Rusku, že v současné době vládne ve většině zemí EU pravice a jestřábi mají zájem o konflikt. Postoje k Rusku jsou tedy podle něj primárně určovány orientací na pravolevé škále.

Jenže tak jednoduchá, jak se může jevit od senátorova pověstného bazénku, odkud často komentuje politické dění, současná politická mapa Evropy není.  Rusko-ukrajinský konflikt vytvořil mnohem více siločar, než jen tu mezi pravicí a levicí, čehož je dokladem i česká politická scéna.

Začít lze Škromachovou ČSSD. V ní vidíme jak postkomunistický tábor, který v podstatě sympatizuje v rusko-ukrajinském konfliktu s Ruskem, tak pragmatiky a oportunisty, kteří si nejspíš myslí o putinovském Rusku své, ale bojí se z různých důvodů tvrdšího postupu—zejména kvůli možným dopadům na domácí ekonomiku. Tvrdší sankce odmítají často nejen s pomocí obecných úvah o jejich možné neúčinnosti, ale i mlhavých výzev k dalšímu jednání, které snad přivedou Rusko k rozumu, aniž by to všechno způsobilo další zbytečné problémy „nám“. K těm patří i předseda ČSSD a současný premiér Bohuslav Sobotka.

Pak jsou zde ale sociální demokraté, kteří v podstatě souzní s „jestřáby“, které kritizuje Škromach. Z pravicovosti přitom kupříkladu ani senátora Jiřího Dienstbiera, ani ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka nelze podezřívat. Jsou přesvědčeni, že principiálním viníkem současného konfliktu je Rusko, na které je třeba spolu se zbytkem EU a USA jednotně tlačit, pokud máme eventuálně vyjednat řešení, jež jen nezabetonuje Ruskem zinscenovaný rozvrat Ukrajiny.

Je těžké určit do jaké míry různé postoje formuje morální přesvědčení, nekomunistická či komunistická minulost, popřípadě větší či menší víra v hodnoty liberální demokracie a obecně Západu. Jisté je, že rusko-ukrajinská krize u nás vytvořila dělení do názorových aliancí, které mají jen málo společného s tradičním pravolevým poštěkáváním.

V „protiruské“ alianci lze najít nejen řadu politiků ODS, TOP 09 a lidovců, ale také některé sociální demokraty,  zatímco v té k „Rusku smířlivé“ najdeme kupříkladu nacionalistický tábor lidí okolo bývalého prezidenta Václava Klause, komunisty, postkomunistickou část ČSSD, ale také hnutí Úsvit.

A pak je zde--také napříč politickým spektrem jdoucí--tábor pragmatiků i oportunistů. Ti kladou důraz na naše domácí zájmy, a celý otravný problém s Ruskem--zatím zdánlivě daleko za našimi humny--by nejraději nějak s pomocí lavírování a obecných úvah o smyslu sankcí „odčarovali“.  Patří sem nejen Sobotka a většina jeho souputníků v ČSSD, současný  Hrad, ale také lidé, jako je předseda Hospodářské komory Vladimír Dlouhý i další zástupci podnikatelů i zemědělců, a také hnutí ANO, pokud za něj zrovna mluví názorově rozplizlý Andrej Babiš a nikoliv ministr obrany Martin Stropnický.

 Rusko-ukrajinská krize, stejně jako před časem přímá prezidentská volba, tak zase jednou zajímavým způsobem překresluje zavedené politické stereotypy. Ukazuje, že není možné vše poměřovat pravicí a levicí,a a že ve skutečných krizích vyplouvají na povrch v naší historicky traumatizované společnosti i postoje, které rozdělují a  spojují veřejnost i politiky na základě jiných kritérií. I proto by měla být tato krize další výzvou pro ty, kdo na sebe normálně dští síru v klasických pravolevých sporech, aby zvážili, zda to občas nepřehánějí a zda neexistují i jiné hodnoty, než ty, které z naší politiky dělají jakousi zákopovou válku.

Právo, 6.9.2014