Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak Schwarzenberg zprivatizoval Čunka

Jak Schwarzenberg zprivatizoval Čunka

Na začátku se hrozba ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, že odejde z vlády, pokud do ní opět usedne  kvůli skandálům načas suspendovaný lidovecký předseda Jiří Čunek, mohla leckomu jevit jako otázka cti. Mnozí političtí komentátoři dokonce soudili, že kníže Schwarzenberg, věren svým rodovým hodnotám, vnesl do české politiky nové morální standardy.

 

Jenže v okamžiku, kdy se Čunek, „očištěný“ lidmi, které bývalá nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová podle rozhodnutí soudu po právu nazvala justiční mafií, do vlády vrátil, Schwarzenberg se k odcházení přestal mít. Vládní špičky mu zřejmě  vysvětlily rozdíl mezi ctí a stabilitou.

 

Copak je možné kvůli jakési cti jen tak položit vládu, která vznikla až po těžkých soubojích, jež za podpory strážců české politické kultury Dalíka a Šloufa  svedla svědomí poslanců Melčáka a Pohanky? Vládu, která má před sebou tolik důležité práce na poli reforem tak smělých, že jim nerozumí ani ona sama? Vládu, která bojuje proti nepřátelskému veřejnému mínění za umístění amerického radaru v České republice, jakož i proti byrokratické hydře Bruselu?

 

Ať už se událo cokoliv, kníže, vyzbrojen tezí, že úkolem zahraniční politiky je zajistit zemi bezpečnost, i když jí veřejnost v daném případě nerozumí, se nakonec rozhodnul utratit více než milión korun z vlastních peněz za soukromý audit Čunkových financí. Toto představení se vyklenulo do dramatického oblouku: audit byl zadán, na audit se několik měsíců čekalo, ministr audit dlouho neměl čas číst, ministr si ho konečně přečetl, ministr nám sdělil, že audit bude pokračovat, neboť auditovaný Čunek nedodal 700 stran soudního spisu. Mezitím premiér i předseda Strany zelených, která ministra do jeho pozice nominovala, v médiích soudili, že Čunek je podle auditu čistý jako lilium.

 

Premiér nám navíc průběžně sděloval, že se ho Čunek takříkajíc netýká. Jde prý o záležitost mezi Schwarzenbergem a lidoveckým předsedou. Tato veskrze soukromá záležitost, ač na ní závisí osud vlády i Topolánka, bude nyní několik dalších měsíců pokračovat. Je nutné vydržet do podzimních voleb, možná až do hlasování o radaru.

 

Pokud máte pocit, že jste o podobném politickém příběhu nikdy neslyšeli, a že mají Češi zase jeden světový primát, máte pravdu. Skutečnost, že jeden z ministrů de facto zprivatizoval část vládní politiky, je vskutku ojedinělá. Stejně ojedinělé je, že v příští fázi auditu bude podle Schwarzenberga soukromá detektivní firma z USA, najatá za soukromé peníze, prověřovat i práci policie a dalších orgánů.

 

Prozatím víme, že výsledky auditu prý neusvědčují Čunka z nelegálních aktivit. Ano, bral prý jakési tučné obnosy v podobě cestovních výdajů, neboť cestovné se nezdaňuje. Ano, pobíral v době, kdy disponoval milióny, sociální dávky. A ano, loboval prý zdatně v době, kdy byl oficiálně zaměstnán jako bezpečnostní technik ve vsetínské zbrojovce na ministerstvu zemědělství, ovládaném lidovci, a na ministerstvu obrany, kde byl v té době náměstkem bratr Miroslav Kalousek, ale to podle jednoho pravicového komentátora přinejhorším znamená, že Čunek je šíbr. Vláda se nemá důvod kácet.

 

Bohužel, skutečnost, že Česká republika má takového šíbra ve vládě, nás kamsi řadí. Ve slušnějších demokraciích by totiž Čunek nemohl zůstat ve vládě ani za desetinu toho, co u nás někteří příznivci této vlády vlídně posoudí jako „pouhé“ šíbrovství. Jsou ovšem i demokracie, třeba ta italská, kde by měl Čunek slušnou šanci stát se jednoho dne premiérem a ještě předložit zákon, který by mu v zájmu politické stability zaručil doživotní imunitu. Zdá se, že Češi si už vybrali, kam chtějí patřit.

 

Vládní soužití s takovým šíbrem, jako je Čunek, kamsi řadí i pojetí cti v podání ministra Schwarzenberga. Pokud chtěl skutečně ctít jisté hodnoty, mohl a měl rezignovat už dávno. Mohl navíc ušetřit dost peněz. Teď už je jen poněkud směšnou postavou v dramatu, v němž u nohou vysmátého Čunka leží mnoho obětí: prestiž vlády i jejího předsedy, prestiž české justice, budoucnost strany lidové, a v neposlední řadě i to, co ještě v zahraničí zbývalo z dobrého jména České republiky.

 

Literární noviny, 21.7.2008