Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak se Babiš mění v pravdoláskaře

Jak se Babiš mění v pravdoláskaře

Andrej Babiš, jehož hnutí ANO nemělo původně srozumitelnou zahraničně-politickou linii, chytře zaplňuje poptávku po „havlovském“ přístupu k zahraniční politice, která vznikla, když se obě pravicové strany bývalé vládní koalice, zejména TOP 09, dostaly po minulých volbách do těžké defenzivy.

Babiš se v zahraniční politice spolehl na bývalého českého eurokomisaře a současného europoslance Pavla Teličku. A ve spolupráci s ním dospěl evidentně k názoru, že snahy ČSSD odpoutat se o havlovského akcentu v zahraniční politice mu ve vládním táboře nabízí skvělou šanci obsadit pozice, které ČSSD začala vyklízet kvůli zmatenému experimentování týmu ministra zahraniční Lubomíra Zaorálka s prioritami české zahraniční politiky.

Coby pragmatik  Babiš na rozdíl od filozofujících ideologů z okruhu tvůrců Zaorálkovy zahraniční politiky bystře  pochopil, že zatímco v ryze domácí politice lze pojem „havlista“ dodnes leckdy s úspěchem používat coby nadávku, v zahraniční politice je to značka, která otevírá dveře ke všem západním spojencům.

Jako první krok se tedy prostřednictvím Teličky otevřeně přihlásil k hlavním idejím zahraničně-politického havlismu: lidským právům a atlantisicmu v podobě spojenectví s USA. Chytře také vyčkával se silnými prohlášeními na adresu ruského počínání na Ukrajině i protiruských sankcí, zatímco ČSSD se topila v protikladných prohlášeních.  

V různých prohlášeních na adresu Ruska pak v poslední době začal Babiš zaujímat ostřejší postoje, jejichž prozatímním symbolickým vyvrcholením je jeho nesouhlas s cestou prezidenta Zemana na oslavy 70. výročí konce 2. světové války v Moskvě, pokud by se tam měl Zeman zúčastnit vojenské přehlídky.

Výsledkem je, že nadcházející cesta Babiše do USA bude mít nadstandardní ráz, a jeho přijetí Američany hravě zastíní nedávnou cestu Zemana,  a svým způsobem i cestu premiéra Sobotky. Ten se sice postupně distancoval od lidskoprávního a latentně protiamerického fantazírování Zaorálkova týmu, , jenže jeho--vnitřními poměry v ČSSD vynucené--lavírování okolo protiruských sankcí a nyní i Zemanovy cesty do Moskvy, obraz politika, který se hlásí k Havlovu odkazu, u spojenců oslabuje.

Babišův politický projekt nastoluje v domácí politice mnoho otázek okolo střetu zájmů a autokratického stylu hnutí jednoho muže. Jeho počínání v zahraniční politice ale ukazuje, že ti, kdo by ho chtěli podceňovat, dělají velkou chybu.

Zatímco ČSSD ve vztahu k Rusku, transatlantické spolupráci a lidským právům působí ve snaze zavděčit se agresivní postkomunistické lobby ve straně zmateně, a vysílá signály, které jen těžko pozitivně osloví kupříkladu oněch 82 procent občanů, kteří--vystrašeni Ruskem--se nedávno jednoznačně vyslovili pro manifestační průjezd amerického konvoje, Babiš vsadil na jasnou řeč.

Jeho politické instinkty jsou velmi přesné, i když třeba vypočítavě cynické. Rozhodně ale i rok a půl po volbách jsou přesnější než instinkty tápajících a nejednotných představitelů ČSSD, kteří se nechají i ve své zahraniční politice vláčet hlasitou menšinou ve svých řadách, která nemá co říct nastupující mladé generaci.

Právo, 11.4.2015