Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak se hraje česká fraška o státní službě

Jak se hraje česká fraška o státní službě

Hlavní smysl kompromisu, kterého dosáhla koalice a opozice ohledně podoby zákona o státní službě ,se dá nejlépe popsat tak, že „vlk se má nažrat a koza zůstat celá“.

Vlkem je v tomto případě Evropská unie, kterou se čeští političtí vykukové budou nyní snažit přesvědčit, že v podobě zákona o státní službě konečně splnili její zadání odstínit státní správu od politických tlaků,což zatím různé vlády úspěšně blokovaly od našeho vstupu do EU, a že nám tedy může vyplácet slíbené miliardy.

Kozou je v tomto případě systém „státní správy“, kterým budou politici moct dál manipulovat. Proč to chtějí, vystihla přesně politoložka Vladimíra Dvořáková, když napsala, že návrh zákona byl vykastrován, protože by jinak mohlo dojít k omezení korupčního prostředí.

Někteří komentátoři uznale pokyvují hlavami nad tím, že v české politice došlo k jakémusi historickému prolomení ledů, protože kompromis mezi opozicí a koalicí je novum. Bohužel zdolání této zdánlivě nové mety české politické kultury  se událo nejen na základě vydírání ze strany opozice, která hrozila možnými obstrukcemi, ale zejména proto, že i v koaličním táboře většina politiků nezávislou státní správu nechce.

Nejpozoruhodnější na české diskusi o služebním zákoně je schopnost politiků a některých komentátorů vést tuto diskusi tak, jako by Česká republika nebyla poslední—a tedy jedinou--zemí Evropské unie, která zákon o státní službě nemá. Anebo, lépe řečeno, má, ale 12 let blokuje jeho účinnost.

Znovu se tak vznášely argumenty, které jako by k nám spadly z Měsíce. Nechceme prý úřednickou šlechtu, politika musí mít nad státní služnou navrch, musíme chránit parlamentní demokracii, atd.

Občan, který by snad měl zájem se poučit, jak to chodí v zemích, kde státní služba výborně funguje, a parlamentní demokracie tam přitom na rozdíl od nás nezachází na úbytě, měl smůlu. Česká diskuse se zase jednou konala v naprostém vzduchoprázdnu, ačkoliv v EU existuje 27 přijatých a praktikovaných systémů státní služby!

Pokud jde o parametry kompromisu, skutečnost, že kompetence generálního ředitele státní služby převezme z větší části náměstek na ministerstvu vnitra, kterého na šest let jmenuje vláda, je sama o sobě nesystémové řešení, které  zakládá na politizaci státní správy. Bude tento supernáměstek nějak podřízen svému ministrovi, nebo bude vlastně jakýmsi  dalším ministrem? Jisté je, že bude-li ho jmenovat vládní koalice, bude se o něm vyjednávat úplně stejně jako o každém jiném ministrovi, a bude to tudíž v konečném důsledku politik.

Největším zásahem do potřebné míry nezávislosti státní správy ovšem je, že státní tajemníky nebude jmenovat tak či onak nezávisle vybraný generální ředitel (kupříkladu Senátem na návrh prezidenta), ale vláda na návrh ministrů. Takže se o ně bude licitovat úplně stejně jako o politické náměstky či ministry, budou se uzavírat nejrůznější zákulisní dohody typu „něco za něco, někdo za někoho“.

Problémem je i větší propustnost státní správy. Pokud se do ní budou moci dostávat poměrně snadno zvenčí lidé z obecních a krajských úřadů i akademické a soukromé sféry, k čemu budovat složitý systém kariérního postupu a kritérií? De facto politicky jmenovaní státní tajemníci budou jistě loajální ke straně, která je v osobě svého ministra do funkce prosadí, do té míry, že vysoké posty ve stání správě budou dál sloužit jako prebendy nebo pozice, přes které lze z partajních sekretariátů organizovat korupci.

Bude zajímavé sledovat,co na tuto frašku řekne prezident, který se o nezávislou státní správu dlouhodobě zasazuje. Ale hlavně bude zajímavé sledovat reakci Evropské unie, protože český „kompromis“ není ničím jiným než pokusem bruselského „vlka“ pěkně po česku nakrmit tak, aby v iluzi, že evropské fondy nyní bude administrovat profesionální státní správa, dál posílal peníze. My si to pak tady už nějak zařídíme po svém.

Mnozí se nyní posmívají ministrovi pro legislativu Jiřímu Dienstbierovi, že se prý chová uraženecky, když odmítá na dohodnutých změnách pracovat. Dienstbier má ale naprostou pravdu.

 Když Vízězslav Jandák tvrdí, že „Dienstbier je mladý, dupe nožkou, a prosazuje věci, které nejsou v pořádku,“ je zřejmě přesvědčen, že on coby starý politický mazák naopak dělá věci, které v pořádku jsou. Pokud nám EU nakonec--i kvůli Jandákově revoltě v ČSSD vůči služebnímu zákonu--odmítne proplatit miliardy, dá se očekávat, že tak odpovědná osoba jako Jandák bude první, která se spolu s ostatními hlavními českými legislativními kutily přihlásí k odpovědnosti.

Právo, 9.8.2014