Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak se povedou příští války

Jak se povedou příští války

Nejelitnějšími vojáky příštích válek už nemusejí být speciálně vycvičená komanda rychlého nasazení, nejlepší piloti, nebo operátoři raketových systémů, ale hackeři. Potvrzuje to poslední konflikt mezi Spojenými státy a Severní Koreou,  který vyvolal kyberútok na  společnost Sony Pictures.

Američané tvrdí, že za útokem je elitní jednotka hackerů ze Severní Koreje, jejímž cílem bylo zabránit uvedení filmu z dílny společnosti Sony, v němž je zavražděn severokorejský vůdce Kim Čong-un.

Severní Korea zatím slaví vítězství. Společnost film stáhla z vánoční nabídky s tím, že ho nemá jak distribuovat, protože se americká kina obávají film uvést. Sama by se prý mohla stát terči podobných hackerských útoků a navíc prý dostávají elektronickou poštou výhružky.

Incident vyvolává řadu znepokojivých otázek. Především se ukazuje, že sebelépe zabezpečené počítačové systémy nejsou dnes zcela imunní před kyberútoky. Útok na Sony je sice zdánlivě „jen“ útokem na jednu soukromou firmu, ale  ve skutečnosti je—zatím bohužel úspěšným-- útokem na naše základní hodnoty, v tomto případě svobodu slova.

Už v minulosti se firmy v USA a dalších západních zemí staly terči čínských hackerů, zejména pak elitní jednotky označované  číslem 61398.  I severokorejská jednotka 121, která je zřejmě za útokem na Sony, už v minulosti úspěšně napadla jihokorejské banky a média.

Útoky se ale  neomezují jen na soukromý sektor. Hackeři už úspěšně napadli počítačové systémy některých amerických vládních institucí. V roce 2007 bylo kyberútokem , pravděpodobně z Ruska, téměř zcela ochromeno Estonsko.

Ačkoliv vlády západních zemí zvyšují v reakci na podobné útoky ochranu svých počítačových sítí, nelze vyloučit úspěšný masivní útok na nervová centra západních demokracií. V zemích, kde dnes počítače řídí vše od rozvodných energetických soustav, přes finance, až po systémy nejsofistikovanějších zbraní by takový úspěšný útok způsobil katastrofální škody—a nejen na majetku.

Znepokojivé je, že i ekonomicky zaostalý režim,  jakým je Severní Korea, jehož zastaralá, byť masivní armáda by neobstála v přímé vojenské konfrontaci, může evidentně s pomocí jedné elitní jednotky paralyzovat chod důležitých firem na Západě a, kdo ví, v případě vojenského konfliktu třeba částí americké vlády i armády.

Americký politolog Fareed Zakaria upozornil ve svém komentáři i na další znepokojivý jev. Zatímco USA a další západní státy neměly velké problémy vysvětlit veřejnosti, proč musejí reagovat silou na teroristické útoky islámských fundamentalistů, a zatímco lidé na Západě byli ochotni v tomto boji přinášet oběti, dosavadní ustrašená reakce Sony a filmových distributorů na hackerský útok ukazuje, jak zranitelnými jsme se stali.

Přitom by si podobné útoky  zasloužily-- vzhledem ke svému ničivému potenciálu--přinejmenším stejně ráznou odezvu jako jakýkoliv jiný terorismus. I proto americký prezident Barack Obama pokáral společnost Sony za to, že chtěla celou věc řešit sama, bez asistence vlády. Navíc tak, že ustoupila vydírání.

Obama správně pochopil, že hackerský útok na Sony není o nic méně závažný, než kdyby se v jejím ústředí odpálila jednotka sebevražedných islámských fundamentalistů. Jaká odvetná opatření USA zvolí, zatím není jasné. Jisté ale je, že jsme tuto miniválku s diktátorským režimem prohráli, pokud Sony inkriminovaný film nějak nezveřejní--třeba i zadarmo, na YouTube.

Navíc je zde i zásadní souboj, který se odehrává uvnitř západní civilizace. Tedy souboj o to, zda lze nadřazovat zájmy a zisky soukromých firem našim hodnotám, jako je svoboda slova. Pokud by převládl strach o zisky nad strachem o svobodu, válku s diktaturami jsme už prohráli.

Právo, 23.12.2014