Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak se pozná demokratická strana

Jak se pozná demokratická strana

Sociální demokraté jsou terčem kritiky, protože místo hledání koalic s „demokratickými“ stranami vytvořili ve většině krajů koalice s komunisty. Například místopředseda ODS Jiří Pospíšil se rozčiluje, že v Plzeňském kraji, kde ODS vyhrála krajské volby, nakonec ČSSD raději  uzavřela koalici s KSČM. Proč prý raději nehledala shodu s „demokraty“?

To jsou slova do pranice, a proto neuškodí podívat se na „demokratičnost“ stran, které Pospíšil jako partnery nabízí.  Jeho  strana například vyšachovala po sněmovních volbách v roce 2010 vítěznou ČSSD, což zdůvodnila programovým průnikem s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Udělala tedy totéž co ČSSD v Plzeňském kraji po krajských volbách. O co víc demokratická než KSČM ale VV byly?

Neměla by demokratická strana mít přehlednou vnitřní strukturu a skutečné členstvo a nebýt pobočkou soukromé bezpečnostní agentury? ODS přesto považovala véčkaře za dostatečně „demokratické“. Nyní spolupracuje ve vládě s LIDEM,  zhruba stočlenným,  nikým nevoleným pohrobkem VV, kterému slibuje odměnou za podporu církevních restitucí vytvoření vlastního sněmovního klubu a jeho předsedkyni chce dokonce svěřit post ministryně obrany.  Opravdu velmi „demokratické“!

Ani samotná ODS, ač má slovo „demokratická“ v názvu, není dnes zrovna synonymem demokracie. Její významný představitel Jan Zahradil napsal, že se symbolem ODS stala např. tlustá býčí šíje, opásaná zlatým řetězem, či za podvod pravomocně odsouzený vekslák, nebo tzv. "podnikatel" s evropskými fondy a veřejnými penězi, popř. místní don Vito Corleone, bez jehož souhlasu nelze jmenovat ani hajzlbábu na veřejném záchodku.

I ČSSD má svoje kmotry, ale není těmito lidmi z různých důvodů prolezlá tak jako ODS. Když Pospíšil vyčítá  ČSSD spolupráci s údajně nedemokratickou KSČM, měl by vysvětlit, o co demokratičtější je jeho strana. Proč se asi spoustě lidí vybaví slova jako „prachy“ a „stranická pokladna“, když právě ODS začne mluvit o „racionalizaci vládnutí“ v podobě  sloučení ministerstva dopravy, kudy protéká spousta peněz,  s ministerstvem s ministerstvem průmyslu a obchodu--to vše pod vedením  Martina Kuby spojovaného s jihočeským kmotrem  Dlouhým?

Jinými slovy: jediným rádoby kritériem „demokratičnosti“ stran, jako je ODS nebo TOP 09, je dnes už jen to, že nejsou komunistické, přičemž  jejich antikomunismus se nepoměřuje praxí dnešní KSČM, ale bývalým režimem. Takový punc „demokratičnosti“ ovšem oslovuje ve společnosti traumatizované asociálním vládnutím pravice stále méně lidí.

Z některých po minulosti nostalgických komunistů se leckomu může oprávněně zvedat žaludek, ale demokracii ohrožují mnohem více pánové s kmotrovskými espézetkami, kteří schůzují v předsálích sjezdů ODS. Manipulace státních zakázek a systémová korupce, kterou tito lidé symbolizují, jsou rakovinou demokracie. Popletené názory některých nových krajských funkcionářů KSČM, vesměs v důchodovém věku a bez lidových milicí i Sovětského svazu v zádech, jsou dnes už jen vředy na těle demokracie, nikoliv rakovinou.

Možná až si tohle Pospíšil uvědomí, pochopí, proč je pro ČSSD přirozenější vytvářet dnes koalice s KSČM. Vesměs falešné morální rozhořčení ČSSD klidně může přenechat pravici a její tenčící se voličské bázi, protože jak samotná existence komunistické strany, kterou vládnoucí pravice nedokázala v prvních letech po  roce 1989 zakázat, tak dnešní síla KSČM, jsou především dílem politiky pravicových stran.  Dokonce se občas zdá, že si komunistického strašáka přímo pěstují. Jinak by totiž těžko některé z nich hledaly zdůvodnění, proč se jim má říkat „demokratické“. 

Právo, 8.12.2012