Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak si zachovat tvář ohledně kvót

Jak si zachovat tvář ohledně kvót

Česko a  další země Visegrádu se dostaly v podobě odmítání kvót pro distribuci uprchlíků do těžké defenzivy vůči zbytku Evropské unie. Od našich politiků se přitom dozvídáme jen obecnosti, pokud jde o důvody jejich odporu. Kupříkladu že přidělení uprchlíci u nás nebudou chtít zůstat, a držet je násilím nemůžeme. Nebo že kvóty nemohou fungovat bez řešení příčin migrace.

Co kdyby ale naši politici místo defenzivy a neproduktivních protiútoků převzali iniciativu? Vláda by mohla podmínit přijetí trvalého přerozdělovacího mechanismu splněním několika svých požadavků , které by z něj vytvořily srozumitelný evropský systém.

Prvním požadavkem by mělo být, že se země EU spolu se schválením stálého přerozdělovacího mechanismu zavážou, že žádná z nich už nepřijme k azylovému řízení migranta, který nebyl nejprve zaregistrován v tzv. hotspotech, tedy v registračních centrech na vnějších hranicích EU, a odtamtud řádně odeslán do té které země k azylovému řízení. I uprchlíkům by tak bylo jasné, že nemá smysl se snažit dostat do nějaké konkrétní cílové země, protože azyl nedostanou, pokud se nejprve nezaregistrují a nevyčkají v těchto  sběrných táborech na další postup.

Samotné spuštění přerozdělovacího systému by se mělo vázat na vytvoření těchto „hotspotů“, které by v Itálii, Řecku, Maďarsku, popřípadě dalších zemích, provozovala EU jako celek. Ta by se též zavázala posílit ostrahu svých hranic.

Další podmínkou by mělo být současné zavedení jednotných azylových pravidel napříč EU, včetně výčtu bezpečných zemí, jejichž občané nemají nárok na azyl.  Uprchlíci přicházející z takových  zemí by  z „hotspotů“ nebyli dále „distribuováni“ do zemí EU, ale odmítáni a vraceni. Tím by se oddělila většina ekonomických a politických uprchlíků. Pokud nemá EU s některými „bezpečnými“ zeměmi readmisní dohody, měla by o nich okamžitě začít i pod hrozbou ekonomických sankcí vůči takovým zemím jednat. 

Zároveň by se měla změnit oprávnění, která se vážou k získání azylu tak, aby uprchlíci, kteří azyl získají,  nebyli vázáni na povolení k pobytu i práci v zemi, kam byli přiděleni, a kde tedy prošli azylovým řízením. Takové povolení by pro uprchlíka s azylem platilo po celé Unii, což by rozptýlilo obavy, že je jednotlivé země budou na svém území muset násilím držet.

„Zadržování“ by se týkalo jen doby nutné pro dokončení azylové procedury, přičemž by platilo, že uteče-li uprchlík ze země, kam by přidělen k azylovému řízení před jeho dokončením, nemůže získat povolení k pobytu a práci jinde v EU. Ta  by navíc měla též zřídit několik evropských center se zvláštním režimem pro ty uprchlíky, kteří v azylovém řízení neuspějí. Centrálně by pak řešila jejich vyhoštění z EU.

S pomocí těchto návrhů by se naši politici mohli ukázat jako Evropané, kteří nechtějí společné řešení jen umíněně blokovat, ale mají vlastní představy o efektivním a přitom humánním celoevropském řešení. Zároveň by převzetím iniciativy mohli bodovat i u voličů, kteří se sice většinově bojí (nekontrolované) migrace, ale zároveň nechtějí ztratit výhody členství v EU.

Právo, 19.9.2015