Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak si Zeman zprivatizoval prezidenství

Jak si Zeman zprivatizoval prezidenství

Prezident Miloš Zeman se ve svém úřadě chová tak, jako by byl jeho majetkem. Zřetelně se to opět vyjevilo v minulých dnech a týdnech ve třech mediálně sledovaných událostech. 

V září se prezident nejprve účastnil konference na Rhodu, kterou pořádal Vladimír Jakunin, blízký spojenec Vladimíra Putina a dlouholetý agent KGB. Zeman, který v minulosti navštěvoval Jakuninovy konference na Rhodu jako soukromá osoba, se akce nyní účastnil coby český prezident, přičemž v rozporu s oficiální linií Ministerstva zahraničí i závazky České republiky vůči Evropské unii vyzýval ke zrušení sankcí Unie vůči Rusku.

Před pár dny prezident pro změnu odjel na návštěvu Číny, obklopen miliardáři a podnikateli. V přítomností nejbohatšího Čecha, Petra Kellnera, jehož přítomnost v delegaci Hrad do poslední chvíle tajil,  pak oznámil svému čínskému protějšku, že Česká republika respektuje teritoriální integritu Číny, včetně Tibetu a Tchaj-wanu.

Prezident tak jistě přítomné podnikatele potěšil. Co jim je koneckonců do nějakých otravných lidských práv? Problémem je, že tento zásadní obrat v české zahraniční politice ani Zeman, ani ministr zahraničí Lubomír Zaorálek, který se vyjádřil v Číně podobně už před několika měsíci, neučinili na základě nějaké hlubší domácí diskuse.

Lze samozřejmě argumentovat, že ústava prezidentovi takovou diskusi nepřikazuje. Černín i Hrad jsou nyní v rukou levice, a ta se prostě rozhodla pootočit kormidlem zahraniční politiky směrem od údajně neproduktivního, moralistně založeného  lidskoprávního atlanticismu, který prý nepromyšleně vtisknul české politice kdysi Václav Havel, směrem k ohebnému super-pragmatismu, jehož účelem je nekazit české vyhlídky na byznys kdekoliv a s kýmkoliv.

Problémem je, že se taková změna dotýká samotné identity našeho politického zřízení po roce 1989. Ta se po více než dvacet let opírala o obranu lidských práv v zemích, jejichž režimy se chovají ke svým občanům podobně, jako to kdysi činil normalizační režim v Československu.

Zeman se nyní evidentně rozhodl zprivatizovat českou zahraniční politiku do rukou velkého byznysu. Jeho výzvy k potlačení klasické diplomacie na úkor ekonomické i jeho prohlášení v Číně  totiž v podstatě znamenají, že se česká diplomacie, v čele s prezidentem, má stát jen politickou fasádou podnikání.  Jako by chtěl Zeman podtrhnout, že i úřad hlavy státu je nyní svým způsobem zprivatizován do rukou velkého byznysu, nechal se z Číny domů dopravit soukromým tryskáčem firmy patřící Kellnerovi.

Hned po příletu do Prahy se Zeman účastnil ceremonií u příležitosti 96. výročí vyhlášení nezávislosti Československa. I zde si počínal částečně jako soukromník, když několik státních vyznamenání opět rozdal lidem, kteří ho podporovali v prezidentské kampani nebo filmovým režisérům, kteří o něm natočili dokumenty a reklamní spoty.

 Bohužel se zdá, že parlamentní strany, které se vloni sjednotily proti pokusům Zemana posunout parlamentní demokracii směrem k prezidentské vládě, jsou nyní už zase natolik rozdělené spory mezi vládou  opozicí, že se jen těžko sjednotí na nějakém společném postupu, který by prezidentovy pokusy o velmi svérázný--a pro obraz České republiky v zahraničí dosti nešťastný—výklad toho, co naše hlava státu smí a  nesmí, zastavil.

ČRo Plus, 29.10.2014