Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak vláda proměnila zemi

Jak vláda proměnila zemi

Většina kritiků, kteří byli od počátku skeptičtí k Topolánkovým pokusům vládnout menšinově nebo s přeběhlíky, při prvním výročí loňských voleb své názory nezměnila. „Stabilizační opatření“ a nevyzkoušené daňové experimenty slabé vlády nepovažují za koherentní reformy, které mohla možná prosadit velká koalice.

 

Zklamání ale vládne i mezi těmi, kdo se radovali z nástupu menšinové „pravicové“ vlády coby alternativy ke spolupráci s „nemoderní“ sociální demokracií. Zejména neoliberálové, kteří mají silný hlas v českých médiích, přiznávají, že vládní reformy mají daleko k tomu, co čekali. Nevzdávají se ale všichni.

 

Jedna redaktorka Hospodářských novin napsala, že slabá vláda sice asi neprosadí skutečné reformy, ale zato prý v zemi způsobila „civilizační a politickou“ proměnu. V domácí politice jsou symbolem této civilizační proměny poplatky za recept, návštěvu lékaře a pobyt v nemocnici. Významní světoví sociologové by se nestačili divit, jak jednoduše lze dosáhnout zásadních civilizačních proměn!

 

Nejvíce je prý ale civilizační proměna vidět v zahraniční politice, kde si Česká republika buduje „pozici spolehlivého spojence s jasným názorem.“ Projevuje se to tak, že vláda vyjednává o americkém radaru, neváhá se ozvat proti rakouským blokádám a sebevědomě odpovídá Rusku. Též brání důsledně národní zájmy, neboť se nebojí mít výhrady k evropské ústavě, žaluje Evropskou komisi kvůli emisním povolenkám či dokonce použila v Unii práva veta kvůli spotřební dani z piva.

 

Což o to, zní to pěkně, jenže záleží na tom, odkud se na tuto „civilizační změnu“ díváme. V málo větrané české kotlině může smrádek zdejší politiky dovést i ty, kteří by měli mít nadhled, až k blouznivým představám o postavení naší země v mezinárodní politice. Těm, kdo se více pohybují ve světě, se ovšem v rozhovorech se západními kolegy a politiky nabízí trochu jiný obraz. „Spolehlivý spojenec“ bratrů Kaczynských a amerického radaru nemusí nutně znamenat totéž jako spolehlivý spojenec v rámci EU a NATO. A „jasný názor“ muže vyvolávat skepsi, když ho formuluje nenapravitelný kverulant nebo někdo, kdo má zcela přehnané představy o vlastním vlivu a síle svých idejí.

 

Současná „civilizační proměna“ v české zahraniční politice možná tedy uspokojí český provincialismus, který si myslí, že nám svět nesahá ani po kotníky. Viděna z jiného úhlu, je „civilizační proměna“ spíše jen návratem k neblahým tradicím sebestředné české politiky, která nás opakovaně dostala do historických malérů.

 

MF Plus, 8.6.2007