Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jak zpřesnit ústavu

Jak zpřesnit ústavu

Bývalý předseda Senátu Petr Pithart varuje před zpřesňováním ústavy. Tvrdí, že je ošidné zpřesňovat zejména prezidentské pravomoci, protože prezidenta v podstatě nelze postihnout sankcemi. 

Ptá se, co by se asi stalo, pokud by zákonodárci kupříkladu nově stanovili, že prezident musí jmenovat premiéra do určité doby, například do patnácti dnů, a prezident by tuto lhůtu jednoduše ignoroval.

Argument je to zdánlivě logický. Vždyť jediná podstatná změna ústavy související se zavedením přímé volby ztížila obžalobu prezidenta z velezrady.

A i když byla zároveň nově zavedena možnost tzv. ústavní žaloby na prezidenta pro porušení ústavních povinností, jak obžaloba z velezrady, tak ústavní žaloba nyní vyžadují pro podání k Ústavnímu soudu, který by o nich rozhodl, souhlas třípětinových většin obou komor parlamentu. Dříve stačila nadpoloviční většina Senátu.

Máme tedy nyní ve spojení s přímou volbou de facto nepostižitelného panovníka, soudí Pithart. Prezident prý dobře ví, že se mu nic nestane, pokud bude předepsané lhůty ignorovat.

Jenže za nedodržení lhůt nebo nesplnění dalších ústavních povinností není vůbec třeba prezidenta trestat sankcemi. Úplně by stačilo stanovit, že pokud prezident nevyužije ve stanovené lhůtě svého práva konat, popřípadě nesplní svou povinnost konat, přejde jeho pravomoc automaticky na jinou ústavní instituci.

Pokud by prezident kupříkladu v patnáctidenní lhůtě nejmenoval nového premiéra, pak tato pravomoc může automaticky přejít na předsedu Poslanecké sněmovny.

Pokud prezident odmítne splnit jednu z tzv. kontrasignovaných pravomocí podle čl. 63 ústavy, který vyjmenovává ty pravomoci, při jejichž výkonu je ústavně neodpovědný prezident de facto podřízen vládě, mohly by ty pravomoci, u nichž se předpokládá, že prezident koná bez zbytečného prodlení, přejít po uplynutí určité lhůty též na jiného ústavního činitele, například premiéra.  

Podobně by mohly být upraveny i některé z výlučných pravomocí prezidenta, u nichž se předpokládá jednání v rozumné časové lhůtě. Kupříkladu rozpustit Sněmovnu by mohl po uplynutí určité lhůty, poté co návrh na takový krok Sněmovna odhalovala ústavní většinou, formálním podpisem jiný ústavní činitel, pokud prezident ve lhůtě nekonal.

Stejně by se mohlo postupovat, pokud by prezident v ústavou stanovené lhůtě Senátu nenavrhl po skončení mandátu svého kandidáta na ústavního soudce nebo nejmenoval člena Bankovní rady České národní banky.

Jinými slovy, pokud prezident jedná ve stanovené lhůtě, může plně uplatňovat svoje pravomoci i politickou autoritu u, a neztrácí přitom na významu či prestiži. Pokud lhůty nevyužije, není ho třeba trestat.

 Jeho pravomoc v dané věci prostě automaticky přejde na jiného ústavního činitele stanoveného ústavou. Pak by také nebylo třeba hned zoufat nad tím, o kolik se ztížila možnost prezidenta soudit pro velezradu či porušení ústavních povinností.

Právo, 3.9.2013