Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Jaké je poselství prezidenta?

Jaké je poselství prezidenta?

Projev prezidenta Miloše Zemana v Poslanecké sněmovně před hlasováním o důvěře vládě Jiřího Rusnoka nabídl bez ohledu na výsledky hlasování několik zásadních poznatků.

Tak především: prezident sice tvrdil, že v případě odmítnutí Rusnokovy vlády zůstává ve hře i jmenování Miroslavy Němcové, ale zároveň to vlastně vyloučil.

Potom, co se nakonec odehrálo v podobě rozpadu stojedničky bývalé koalice, není možná už tolik důležité, co chtěl Zeman ve vztahu k případnému jmenování Němcové naznačit, ale i tak jsou jeho výroky před PS důležité z hlediska jeho uvažování do budoucnosti.

Kupříkladu dosti skandálně deklaroval, opět v rozporu s duchem ústavy, že s případným druhým pokusem o jmenování vlády by čekal na ukončení policejního vyšetřování možného spojení některých politiků a tzv. kmotrovských struktur, z něhož, jak prý naznačil novinovém rozhovoru vrchní státní zástupce Ivo Ištván, by se mohla vynořit senzace. 

Neváhá-li prezident něco takového zdůraznit v projevu k  PS, má nejspíš vlastní zdroje informací. A naznačuje,  že se ona senzace týká významného politika či politiků z řad bývalé koalice, což by výrazně změnilo situaci při hlasování o vládě vzešlé z jeho druhého pokusu.  Už jen takové náznaky z úst prezidenta snižují věrohodnost vyšetřovatelů, protože odkud by jinak Zeman informace měl?

Jako podstatné v Zemanově strategii se také jeví, že pokud neblufoval, nejspíš věděl, že za pár týdnů by stojednička bývalé koalice byla vyšetřovateli rozmetána tak jako tak. Ačkoliv se nakonec stojednička rozpadla sama, a budou nejspíš předčasné volby, Zemanova slova zůstávají jako výstraha.

Výstrahou ve vztahu k tomu, jak si prezident vykládá ústavu, by měl být i fakt, že pokud by nakonec ani „senzační“ obvinění stojedničku nerozbila, Zeman naznačil, že by se inspiroval mimoústavním mechanismem, který zavedl Václav Havel, když premiéry přímo nejmenoval, ale nejprve někoho pověřil hledáním řešení. Takové hledání samozřejmě může trvat další týdny či měsíce.

Konkrétně Zeman obhajoval svůj současný postup odkazem na postup Havla  v lednu1998 při jmenování Tošovského vlády. 

Zamlčel ale, jak se mu občas při práci s informacemi stává, to podstatné. Tehdy měl totiž Havel ještě před hlasováním o důvěře ujištění parlamentní většiny, včetně Zemanem vedené ČSSD, že vládu podpoří výměnou za předčasné volby. 

Tošovský pak před hlasováním mohl deklarovat, že mandát jeho vlády je omezen vůlí většiny parlamentních stran dospět k předčasným volbám v červnu 1998.

Zeman sice ve  svém projevu utnul spekulace, že by se po volbách neřídil výsledky voleb, ale zároveň řekl, že bude jmenovat „představitele“ vítězné strany.  Což není totéž jako „předseda“. Je si evidentně vědom, že ČSSD už má pod kontrolou, takže je jen na něm, který představitel této „prezidentské“ strany nakonec povede vládu.

Shrnuto a podtrženo, Zeman je už vítězem, a ví to. Agresivní, vůči bývalé koalici i některým jejím politikům občas výsměšný tón jeho projevu to jen potvrdil.

Možná jediná skutečně nezodpovězená otázka zní, zda ve volebním klání se skandály a asi i dalšími odhaleními rozvrácenou pravicí, získá prezidentská ČSSD spolu se Stranou práv občanů – zemanovci a KSČM jen prostou, nebo ústavní většinu. Kdo chce, může si tipnout, zda bude Zeman silnou většinu využívat spíše uměřeně, jako Robert Fico na Slovensku, nebo k válce proti všem svým bývalým protivníkům a změnám ústavy, jako Viktor Orbán v Maďarsku.

Právo, 8.8.2013