You are here: Home Members redaktor's Home Jaké výzvy čekají na prezidenta Obamu?

Jaké výzvy čekají na prezidenta Obamu?

Zvolení Baracka Obamy americkým prezidentem lze vnímat jak v rovině politické, tak v rovině psychologické. V politické rovině jeho zvolení reprezentuje zásadní odvrat od politiky republikánské administrativy George W. Bushe. Americká politika, včetně politiky zahraniční, se sice tradičně vyznačuje značnou mírou kontinuity, jenže Bush zavlekl USA tak daleko doprava od politického středu, že politika nové administrativy bude vnímána jako dosti odlišná, i kdyby se nakonec levicový Obama posunul až do politického středu.

 

V prvních měsících po prezidentských volbách bude ale převažovat psychologický efekt nad politickým. Nejde jen o to, že Amerika nakonec, navzdory pochybnostem mnohých, skutečně zvolila prvního prezidenta tmavé pleti, což je samo o sobě krok, kterým se Obama zapíše do historie, i kdyby už nic kloudného nevykonal. Jde především o povahu hnutí, které Obama jako prezidentský kandidát vytvořil. Toto hnutí se v některých svých projevech přesahuje z roviny politické do roviny náboženské. Jinými slovy: Obama je viděn mnohými až téměř jako spasitel. Ne nadarmo skeptici varují, že už z tohoto důvodu nemůže naplnit obrovská očekávání, která do něj byla vložena.

 

Obnovení měkké síly

 

Jeden pozitivní efekt Obamova zvolení se ovšem rýsuje už nyní. Bush téměř vyplýtval  obrovský rezervoár tzv. měkké síly, kterým Amerika tradičně disponovala. Jeho důraz na unilateralismus a použití vojenské síly, kde to bylo potřeba, plýtvání měkkou silou ještě posílil. Obama by rezervoár měkké síly částečně naplnil nejen proto, že demokraté jsou tradičně lépe vnímání mimo Ameriku, ale i proto, že prostě není George W. Bush. Vliv americké měkké síly ovšem nejspíš zesílí i zásluhou kroků v zahraniční politice, které Obama slibuje: větší důraz na multilateralismus, vyjednávání a přesvědčování. Pro politiky mimo USA bude mnohem těžší prezidentu Obamovi házet klacky pod nohy, než to bylo v případě jeho předchůdce. Už proto, že by narazili u svých vlastních občanů. Vždyť například v Evropě si zvolení Obamy přály až tři čtvrtiny občanů členských zemí Evropské unie.

 

Zvolení Obamy je paradoxně špatnou zprávou jak pro zastánce silně protiamerických postojů, tak  pro zvěstovatele konce „amerického věku“. Už pouhá skutečnost, že americké volby sledoval s napětím celý svět, a že mnohá média se o prezidentské volby v USA zajímala více než o volby ve vlastních zemích, ukazuje, že zbytek světa zatím zůstává periférií USA. Pokud Obama zvládne jen polovinu výzev, které před ním leží, americký „leadership“ ve světě se dále posílí.

 

Nemalé výzvy

 

Ony již zmíněné výzvy jsou ovšem obrovské. V táboře Baracka Obamy se formují dvě názorové skupiny. Jedna tvrdí, že by se měla Obamova administrativa hned po svém nástupu do Bílého domu 20. ledna pokusit navzdory finanční a ekonomické krizi prosadit plány v oblasti ekonomiky, zdravotní péče a ekologie, které Obama nastínil ve své volební kampani. Mnozí argumentují, že reformy jsou vnitřně provázány a nebudou mít potřebný efekt, pokud nebudou přijaty jako balík. Druhá skupina míní, že by měl prezident Obama své kroky uzpůsobit ekonomické situaci a zavádění reforem fázovat, některé pak úplně odložit.

  

Co tedy může Obama skutečně udělat v jednotlivých oblastech?

 

Hospodářství a ekologie

 

Pokud jde o celkový stav hospodářství, Obama zdědí od Bushovy administrativy nejenom velké státní zadlužení, ale i závazky dalšího masivního utrácení ve dvou oblastech: válce v Iráku a již schváleném balíku na záchranu finančního sektoru ve výši 700 miliard dolarů. Navíc nově zvolený prezident mluví o dalším—vlastním--balíku finančních stimulů pro hospodářství.

 

I kdyby Obama splnil svoje sliby a stáhnul všechny americké vojáky z Iráku do 16 měsíců, nejméně ještě dva roky bude muset americká státní pokladna vydávat stovky miliard na financování vojenské přítomnosti v Iráku a následného odsunu.

 

Na Obamu bude vyvíjen velký tlak, aby přehodnotil svůj volební slib snížit daně všem americkým rodinám, jejichž roční příjem nepřesahuje 200 tisíc dolarů. Toto snížení, které by se týkalo zhruba 90 procent všech Američanů, má být sice kompenzováno zvýšením daňové zátěže pro bohatších 10 procent populace, jenže státní pokladna bude zřejmě potřebovat víc peněz. Nebylo by tedy překvapením, kdyby se daně nakonec celkově spíše zvyšovaly, než snižovaly.

 

V oblasti ekologie Obama provedl jistou korekci už během poslední fáze volební kampaně. Víceméně zmrazil plány na zavedení celoplošných limitů pro skleníkové plyny, což mělo být doprovázeno prodejem vládních povolenek na překročení limitů, z něhož by vláda získala stovky miliard dolarů. Vzhledem k poklesu výkonnosti hospodářství počítá teď Obama „jen“ s plánem utratit v příštích 10 letech 150 miliard dolarů na rozvoj technologií pro obnovitelné zdroje energie, což by podle něj mělo vytvořit statisíce pracovních míst.

 

Vzdělání a zdravotnictví

 

Problémy s nalezením potřebných financí bude mít Obama i v oblasti vzdělání, kde slíbil zavedení hned několika iniciativ pod souhrnným názvem „Žádné dítě nesmí zůstat pozadu“, které by stály 8 miliard dolarů. Obama také navrhoval zavedení státních kreditů ve výši 4000 dolarů pro vysokoškolské studeny, kteří potřebují peníze k financování školného. Dále navrhnul podstatné rozšíření vzdělávání dětí v předškolním věku, což by přišlo zhruba na 10 miliard dolarů.

 

Pokud jde o zdravotnictví, Obama opakovaně prohlašoval, že právo na dosažitelnou zdravotní péči má každý Američan, včetně 45 miliónů Američanů, kteří nemají v současnosti zdravotní pojištění. Obama ale nenastínil přesně—možná z dobrých důvodů—jak chce tohoto cíle dosáhnout. Jedním  z konkrétnějších návrhů je, že by vláda investovala do informačních technologií ve zdravotnictví a do prevence, čímž by se údajně mohly snížit náklady na zdravotní péči na jednu rodinu v průměru až o 2,500 dolarů ročně. Mluvilo se také o zavedení daňových úlev pro lidi,kteří si opatří zdravotní pojištění. To by ale mohlo znamenat poměrně masivní výpadek ve výběru daní, který si USA nemohou monentálně dovolit.

 

Přistěhovalecká politika a volný obchod

 

V případě svých plánů na reformu přistěhovalecké politiky zase narazí Obama na odpor Kongresu, a to dokonce nejspíš i mnohých zákonodárců z vlastní strany. Obama navrhoval celou řadu opatření: na jedné straně posílení ochrany hranic a zpřísnění postihu pro zaměstnavatele ilegálních přistěhovalců, na druhé straně zavedení rozsáhlého programu pro „gastarbaitery“. To by mu umožnilo legalizovat pobyt mnoha ze zhruba 12 miliónů nelegálních přistěhovalců. Jenže právě tato zamýšlená legalizace, jakož i program pro gatsarbeitery, nejspíš narazí v Kongresu, kde mohou převládnout argumenty o zvyšujícím se nedostatku pracovních příležitostí pro americké občany a legální rezidenty.

 

Pro hospodářství bude důležité i to, zda se Obama bude snažit naplnit své sliby ohledně Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA). Během volební kampaně opakovaně naznačoval, že kvůli americkému angažmá v NAFTA ztrácí USA pracovní místa doma, a že USA by mohly z NAFTA vystoupit. Jenže ekonomičtí experti varují, že cena vystoupení z NAFTA by mohla být enormní—už proto, že by zvýšila ilegální přistěhovalectví z Mexika. Obama, kterému ke zvolení pomohly i odbory, bude naslouchat odborovým bosům. Ti na vystoupení z NAFTA netlačí.

 

Na otázku odlivu pracovních míst do zahraničí také reaguje Obamův volební slib vytvořit systém daňových úlev, anebo naopak dokonce systém penalizace pro firmy, které přesouvají pracovní místa do ciziny. I zde nejspíš nový prezident narazí, protože takový zásah by ohrozil principy svobodného podnikání a mohl by v podobě ochranářských protireakcí v jiných zemích vyvolat otřesy v systému volného obchodu po celém světě.

 

Válka s terorismem 

 

Kroky, které nejsou přímo podvázány neutěšenou ekonomickou situací, budou pro Obamu snadnější, ale některé mají výbušný potenciál. Zejména ty, které se týkají Bushem vyhlášené války s terorismem. Jedním z těchto kroků je Obamův slib stáhnout americké vojáky z Iráku do 16 měsíců. Irácká vláda sice, jak se zdá, tyto plány vítá, ale otázkou je, jak tvrdá bude opozice od generálů v poli i v Pentagonu. Jisté je, že Obamovi může nahrát neutěšená ekonomická situace, v níž stále více Američanů odmítá financovat irácké angažmá.

 

Obama také slíbil, že zavře vězeňský tábor pro teroristy na Quantanamu, jenže není jasné, co by se stalo s desítkami vězňů, kteří jsou na kubánské základně zadržování. Obama dále slíbil, že zruší prezidentský výnos z roku 2007, na jehož základě může CIA při výslechu teroristů používat tvrdé výslechové praktiky, které odpůrci označují za mučení. Nový prezident se ovšem ocitne pod tlakem bezpečnostních složek, aby tak v zájmu národní bezpečnosti nečinil.

 

Už v prvních dnech po zvolení Obamy je možné vypozorovat jisté přitvrzení jeho postojů k Iránu. Zatímco během volební kampaně zdůrazňoval, že je třeba jednat s iránskými představiteli, aby později tento názor změnil na pouhý příslib intenzivnějších diplomatických iniciativ, které by neznamenaly jeho osobní schůzky s iránským vedením, po prvních brífincích s představiteli CIA po svém zvolení Obama rezolutně prohlásil, že USA nedovolí, aby měl Irán jaderné zbraně.

 

Bezpečnost

 

U nás hojně diskutovaný protiraketový štít, který hraje v kontextu domácí debaty v USA jen malou roli.  Zdá se, že polští a čeští vládní politici se snaží interpretovat Obamovy postoje tak, jak jim to vyhovuje. Tedy, že Obama chce pokračovat v budování protiraketové obrany. Skutečností je, že ani Obama, ani jeho poradci, nezměnili zatím své stanovisko: štít se bude budovat pouze v případě, že se ukáže být funkční. A jaká je odpověď se nejspíš dozvíme až na jaře 2009.

 

Jisté také je, že na Obamu bude vyvíjen velký tlak doma, aby štít obětoval finančním úsporám. Na druhou stranu, zastáncům štítu hodně pomohli ruští politici, včetně prezidenta Medveděva, kteří hned po Obamově zvolení požadovali zastavení projektu s tím, že Rusko jinak přijme vlastní protiopatření. To samozřejmě činí případné rozhodnutí o zastavení projektu těžším, neboť by se na nového amerického prezidenta mohly sesypat výtky, že zbaběle ustupuje ruskému tlaku

 

Obecně bude v zahraniční politice Obama pod zvětšovacím sklem kritiků, kteří mu budou vytýkat přílišnou ochotu k ústupkům, kdekoliv ustoupí ze současných pozic. Bude tedy muset být opatrný, aby se jeho různé mezinárodní iniciativy nejevily jako kroky vnucené mladému a nezkušenému prezidentovi ostřílenými veterány z jiných zemí. Už proto bude hodně záležet na tom, jakými poradci se Obama obklopí, a kteří politici usednou v jeho vládě.

 

Parlamentní zpravodaj, 8.12.2008