Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Je demokratická levice na odpis?

Je demokratická levice na odpis?

Demokratická levice v Evropské unii prohrála volby s pravicovými křesťanskými stranami, z druhé strany ji svírají euroskeptici, a nemůže tudíž prosazovat žádné zásadní změny, tvrdí europoslanec za ČSSD Jan Keller.  V této situaci dává levice přednost menšímu zlu, tedy podpoře proevpropské pravice, ačkoliv ta pod vedením Německa prosazuje konzervativní  fiskální politiku a neoliberální ekonomické recepty.

Politologové, kteří upozorňují, že evropská levice nedělá nic pro snižování rostoucích rozdílů mezi chudými a bohatými v Evropě , ani proti dušení celých států dluhy, by prý měli vědět, že politici nemohu vyměnit voliče.

Taková obhajoba „nicnedělání“ je „pozoruhodná“. Zcela totiž pomíjí, co je důvodem této tristní situace. Tím je skutečnost, že evropská levice už několik dekád nenabídla žádný radikálnější program, který by čelil ofenzivě neoliberalismu. Nedokázala to dokonce ani po světové ekonomické krizi z roku 2008, a to je už co říct.

Tento fakt lze analyzovat různými způsoby. Kupříkladu tak, že žádný účinný levicový recept na neoliberalismus, a s ním spojený růst nerovností všeho druhu, neexistuje, což by ovšem znamenalo, že levice je víceméně zbytečná. Nebo třeba tak, že po období velkých úspěchů sociálního státu už dávno není „modernizační“ silou, ale naopak jen údržbářem systému.

Co kdyby ale namísto defétismu nabídly evropské levicové strany--v ideálním případě společně--skutečně levicový program?

Kupříkladu v podobě nabídky, že pokud zvítězí právě ony, spustí globální ofenzivu proti daňovým rájům, boj za koordinované oddlužení Evropy s pomocí masivního odepsání nesplatitelných dluhů, jakož i celoevropské tažení za skutečnou solidaritu, která by výrazně snížila rozdíly mezi chudými a bohatými jedinci, regióny a státy? A že aby toho mohly dosáhnout, budou aktivně vysvětlovat voličům, proč je nutné výrazně urychlit proces politické integrace v Evropě, včetně sjednocení daňové i sociální politiky a regulace kapitálu?

Už dopředu lze slyšet námitku, že s takovým radikálním programem dnes nelze v EU vyhrát volby. Námitka je to ovšem jen hypotetická, protože nejen levicoví politici, ale ani prominentní intelektuálové, žádná nová levicová řešení nenabízejí.

Sám Jan Keller naopak  bojovně „vystartuje“ proti každému, kdo jeho ČSSD i evropské levici radí, aby se pokoušela být „modernější“--tedy že by měla přijít s vlastní radikální odpovědí na vlnu zásadních změn v Evropě i ve světě, kterou spustil před čtvrtstoletím nástup neoliberalismu, pád bipolárního světa a globalizace.

Zmíněná alergie na rady levici možná bohužel souvisí s poznáním, že evropská levice (a obzvláště pak ta naše, postkomunistická ) není dnes schopná ničeho jiného než pouhého provozu, v jehož soukolí to občas hlasitě zaskřípe korupcí a klientelismem.  A ustrašené obrany toho, co ještě zbývá ze sociálního státu a obecně z idejí rovnosti.  

Ba co hůř, část levice ve světle neschopnosti porazit neoliberalismus začíná evidentně hledat voličskou přízeň ve vodách, kde už loví politické štiky, jako jsou francouzští lepenovci. I Keller v poslední době především agituje proti přílivu uprchlíků, kteří nám prý ujídají už z tak se zmenšujícího koláče solidarity, nebo  konspiračně varuje, že za nejrůznějšími krizemi mohou být tajemné síly  a motivy kryté masivní desinformací.

Pokud by se demokratická levice vydala tímto  směrem, je možné, že nějaké hlasy od populistů a extrémistů mezi vyděšenými Evropany uloví, ale trend tím nezmění. Její opakované prohry na evropské úrovni, jakož třeba u nás i prohry ČSSD se zcela bezideovým hnutím ANO, ukazují, že nikoho pozitivně neinspiruje. A na strašení máme v Evropě jiné politické borce.

Se svými krotkými  recepty je tak dnes demokratická levice zákonitě nejen pod tlakem konzervativní politiky, ale i v ohrožení ze strany radikálních levicových populistů, jako jsou španělští Podemos nebo řecká Syriza.  V ohrožení se tak ovšem ocitá i evropská demokracie.

Právo, 14.1.2015