Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Je Maďarsko na cestě k fašismu?

Je Maďarsko na cestě k fašismu?

Maďarský premiér Viktor Orbán prohlásil, že základem nového státního  zřízení v Maďarsku by neměla být liberální demokracie, ale národní stát. Po období liberalismu by mělo být Maďarsko státem založeným na práci.

Maďarsko se prý pokouší najít způsob zorganizování společnosti, který je odtržený od dogmat a ideologií západní Evropy. Pokouší se pochopit systémy, které nejsou západní, nejsou liberální, možná nejsou ani demokraciemi, a navzdory tomu jsou úspěšné. Jmenoval  Singapur, Čínu,Indii, Rusko a Turecko.

Orbánova vize je znepokojující hned z několika důvodů. Tak především liberální demokracie je složité spojení dvou idejí: demokracie coby vlády lidu, reprezentovaného nějakou politicky ustavenou většinou, a liberalismu coby ztělesnění práv jedince. Ta jsou garantována liberálním konstitucionalismem a vládou zákona, které přikazují státu, jak se chovat, a chrání nezávislost celé řady institucí před rozmary politické většiny.

Orbán tvrdí, že liberální demokracie v Maďarsku selhala a řadí ji k dogmatům a ideologiím západní Evropy, Měl by ale vysvětlit, proč v řadě západních zemí docela dobře funguje, a proč nefunguje zrovna v Maďarsku. A proč si myslí, že Maďarsko spasí nějaký jiný systém.

Z historie víme, že se některé liberální demokracie vydaly na cestu do politických pekel, když se pod tlakem autoritářských vůdců či stran rozhodly změnit v údajně lepší a výkonnější zřízení, jako byl národní socialismus, fašismus, lidová demokracie, popřípadě socialistická demokracie.

„Národní stát založený na práci“, o němž mluví Orbán, se jeví jako takový duch minulosti. Pokud maďarský stát nebude liberální, bude především maďarský. Co je „maďarské“ bude při absenci pravidel liberální demokracie určovat vládnoucí elita.

Toho se dá dosáhnout nejsnadněji nějakou formou fašismu, tedy vypjaté formy korporativismu, v němž jsou nejrůznější—za normálních okolností soupeřící--společenské zájmy násilně vtěsnány do jedné klece, kontrolované státem.

Když už se Orbán údajně snaží pochopit systémy, které „nejsou západní, nejsou liberální, možná nejsou ani demokraciemi, a navzdory tomu jsou úspěšné“, možná by si měl odpovědět na otázku, proč jsou ekonomicky úspěšné.

Autoritářský Singapur je úspěšný, protože zatím těžil ze specifického postavení malého státu, který dokázal hrát roli finančního centra v ekonomicky se probouzející Asii. Má Maďarsko takové postavení v Evropě?

Čína je zatím úspěšná proto, že je to autoritářský režim, který přijal dravý kapitalismus v jeho podobě z 19. století, přičemž se neobtěžuje dodržovat sociální, pracovněprávní a další standardy obvyklé v liberálních demokraciích. Těží také ze své velikosti. Myslí si Orbán, že je relativně malý maďarský národ, zvyklý už od dob gulášového komunismu na sociální standardy, připraven na podobnou cestu zpět v čase.?

Turecko těží z podobného modelu jako Čína. Rusko je na opak jakási obdoba ropného emirátu, kterým Maďarsko rozhodně není. Těžko říct, jak se na Orbánově seznamu octila Indie, která je navzdory všem svým sociálním problémům liberální demokracii  a ekonomicky těží, stejně jako Čína, především z levné pracovní síly a nízkých sociálních standardů i globálně propojené ekonomiky.

Zdá se, že chtěl Orbán svoji úvahou především vyjádřit svoji rostoucí fascinaci autoritářstvím. Ten je, s výjimkou Indie, vskutku společným jmenovatelem všech jím zmíněných příkladů.

 Maďaři si samozřejmě mají právo vybrat  státní zřízení dle svého gusta. Liberální demokracie je systém, který klade na všechny velké nároky. Země sdružené v Evropské unii tyto nároky přijaly. Pokud jsou pro Maďary příliš velké, je otázkou, zda by měl stát, jehož poltická elita liberální demokracií pohrdá, v Unii zůstat.

ČRo Plus, 30.7.2014