Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home K čemu je levice podle Kellera?

K čemu je levice podle Kellera?

Jiří Pehe

Otázka v názvu tohoto článku si neklade za cíl vyprovokovat Jan Kellera k dalšímu ironickému textu. Je výzvou k vyjasnění pozic, protože europoslanec za ČSSD a význačný sociolog už nějakou dobu píše texty o roli současné levice, které mohou být pro leckoho matoucí.

Možné „modernizaci“ levice u nás i v Evropě se vysmívá. K dílčím změnám v chodu globálního kapitalismu, které by prosadila demokratická levice, je skeptický. Místo toho navrhuje „obranářská“ opatření, jako je omezení přílivu přistěhovalců, kteří prý ohrožují zbytky sociálního státu, což se dost překrývá s programem evropské nacionalistické pravice.

Pokud jde o možnost změnit „současný způsob globalizace“, který působí velké nerovnosti a ohrožuje sociální stát, Keller namítá, že evropští socialisté sice mají ve svém programu návrhy na oddlužení evropských států, vytvoření společné fiskální a sociální politiky, zákaz daňových rájů a účinnou regulaci kapitálu, ale tyto návrhy jsou prý nerealizovatelné bez radikálních zásahů do způsobu redistribuce produkovaného bohatství.

Museli bychom prý „sáhnout do vlastnických poměrů“, protože pokud zůstanou velké nadnárodní korporace v držení hrstky vlastníků a světové toky financí budou kontrolovány několika obřími bankami, nikdo nepřiměje kapitál, aby nestavěl proti sobě pracující různých zemí a kontinentů. Sociálně tržní ekonomika prý byla jen dočasným ústupkem kapitálu, který trval jen tak dlouho, dokud nedošlo k likvidaci pokusu o alternativní uspořádání společnosti.

Co přesně ale myslí Keller „alternativním uspořádáním společnosti“, které bylo zlikvidováno? Máme tomu rozumět tak, že sociálně tržní ekonomika byla podle něj možná, jen dokud existovaly komunistické režimy, které měly odvahu na vlastnické poměry „sáhnout“ a tak nastavovaly zrcadlo Západu?

Pokud ano, pak je pochopitelné, proč si myslí, že se vlastně nemůže už v době postkomunistické nic významného změnit, jen snad bránit zbytky mizícího sociálního státu! Co když jsou ale zásahy do způsobu redistribuce produkovaného bohatství možné i postupnou cestou, bez revolučního „sahání do vlastnických poměrů“?

EU je největším ekonomickým celkem a trhem na světě. Je tomu opravdu tak, že by si při jednotném postupu nemohla vynutit v obchodu se zbytkem světa dodržování určitých sociálních standardů? A čím jiným než redistribucí produkovaného bohatství by byla skutečně vnitřně solidární EU se společným sociálním a fiskálním systémem, která by nepřipustila, aby její jednotlivé členské státy padaly do dluhových pastí, a která by nemilosrdně finančně i jinak postihovala podnikatelské subjekty, včetně největších korporací, které odklánějí peníze do daňových rájů a repatriují zisky mimo země, kde fyzicky podnikají?

Ano, velký nadnárodní kapitál nikdo „nepřemluví“, aby sloužil společnosti. Jako první krok by ale úplně stačilo, kdyby EU společně nastavila nekompromisní mantinely, za nichž může nadnárodní kapitál podnikat na největším trhu světa.

Toho se dá dosáhnout jen společnou politickou akcí evropské levice, jakkoliv se může momentálně jevit jako nereálná. Evropští socialisté sice mají některá z potřebných opatření ve svém programu, ale kdo o nich kdy slyšel jako o hlavních „bojových“ tezích volebních programů socialistických stran?

 Zřejmě jsou jen na „ozdobu“, když i význačný levicový intelektuál v čele europoslanců ČSSD rezignovaně soudí, že vlastně nic není možné změnit. K čemu je ale pak levice?

Právo, 21..2015