Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kádrovací mánie hloubí příkopy

Kádrovací mánie hloubí příkopy

Oba prezidentští kandidáti se rozhodli vést diskusi před druhým kolem bez zbytečných „podpásovek“, tedy zákeřných osobních útoků, jakkoliv Miloš Zeman občas neodolá malému „štouchanci“. Zatím nejzákeřnější bylo Zemanovo „přátelské“ upozornění, že podle jeho zpráv z Rakouska není Karlovi Schwarzenbergovi o moc lépe rozumět v němčině než v češtině.

 Zbytečně se tak snížil na úroveň Václava Klause ml., který se vysmíval Schwarzenbergově výslovnosti při zpěvu české hymny. Režisér Jan Hřebejk správně reagoval připomínkou, že když Klaus zesměšňuje Schwarzenbergovo „kté domoff můj….“, ve skutečnosti se posmívá nikoli neznalosti češtiny, ale fyzickému handicapu. A dodal: „A to je od vás, řekl bych, trapný. Myslíte, že by Karla Schwarzenberga napadlo žertovně se ptát, proč se – a já se omlouvám - šklebíte?“

 Obecně ale Zeman zatím slib vyhýbat se „podpásovkám“ drží. Zato z internetu, per některých komentátorů v tištěných médiích, i z úst některých politiků se valí záplava špíny a argumentačních podrazů.

 Již zmíněný syn prezidenta Klause například nabídl svérázný výklad historie, jímž se snažil očernit Schwarzenbergova otce. Jiní obviňují Schwarzenbergovu manželku z toho, že její rodiče prý podporovali nacisty. Pokud bychom chtěli přistoupit na podobné metody, neměli  bychom „vykádrovat“ z veřejného prostoru některé respektované české osobnosti současnosti jen proto, že „se o nich říká“, že jejich rodiče byli vysokými funkcionáři KSČ?

 Prezident Klaus zase nepřímo podpořil Zemana s pomocí podpásového argumentu, že prezidentem by měl být někdo „kdo tu žil“. Zeman si této prezidentovy podpory prý váží. Ve světě „podpásovek“ je Schwarzenberg vlastně Rakušan, popřípadě Švýcar, protože má vedle českého i čestné švýcarské občanství.  Je zajímavé, že Klausovi kdysi nijak nevadila emigrantská minulost takového Viktora Koženého. Ba tvrdil, že „potřebujeme více Kožených.“

 „Podpásovek“ se ovšem mnozí nedokážou vyvarovat ani ve vztahu k Zemanovi, když ho v kontrastu k aristokratickému Schwarzenbergovi vykreslují jako podlého „plebejce“, jehož nejoblíbenější činností je pojídání tlačenky a pití tvrdého alkoholu. Nebo když ho má diskvalifikovat, že má vstřícný vztah k Rusku.

 Pokud by se skutečně ukázalo, že větší část kampaně zaplatil Zemanovi ruský Lukoil, je to důvod k obavám. A „podpásovkami“ jistě nejsou ani pokusy upozornit na nejrůznější korupční kauzy, od nichž nelze jména prezidentských kandidátů oddělit třeba jen proto, že je „přikryli“ svojí shovívavostí. Vykreslovat ale někoho jako nebezpečného rusofila jen proto, že se přátelí i s rusofily, nebo že se nechal vyfotit  jako premiér v ruské kamizole, je podpásovka stejně nechutná, jako když někdo zpochybňuje Schwarzenbergovu oddanost České republice kvůli jeho emigraci.

 Druhé kolo prezidentské volby prostě není „absolutní“ volba mezi andělem a ďáblem, ale racionální volba pro „menší zlo“. Oba kandidáti mají svoje chyby i přednosti, jakož i známou politickou minulost. Jeden více tíhne k levici, druhý k pravici, jakkoliv to v prezidentském úřadě hraje až druhou roli, a i současný pravicový prezident tak klidně může preferovat kandidáta levicového. 

 Schwarzenberg  by byl prezidentem spíše „zahraničním“, už proto, že má excelentní síť mezinárodních kontaktů. Zeman by byl prezidentem „domácím“, přičemž by se  občas pokoušel aktivně ovlivňovat chod vlády a působil rozkladně na sociální demokracii podobně, jako to činil během svého prezidentství Klaus vůči ODS. To se nám nemusí líbit, ale spadá to ještě stále do říše demokratické politiky.

 Obecně by tak bylo dobré „ubrat plyn“ v kádrovací mánii, která nás má přesvědčit, že „ten druhý“ kandidát, je absolutně nepřijatelný. S pomocí často těch nejprimitivnějších předsudků se vykopává už dopředu v české společnosti hluboký příkop, který nikomu neprospěje, ať už je nakonec příštím prezidentem Zeman nebo Schwarzenberg.

Právo, 19.1.2013