Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kam kráčí česká katolická církev

Kam kráčí česká katolická církev

Skoro by se mohlo zdát, že se katolická církev v českých zemích už ani nesnaží, aby k sobě i v budoucnosti přitahovala takový počet věřících, kteří z ní budou dělat významnou společenskou sílu i v duchovním slova smyslu.

Pokud jde o vliv založený na  majetku, církev na tom bude ještě dlouho dobře, protože se jí v rámci církevních restitucí vrací velký majetek. Vezmeme-li v úvahu, že v době, kdy komunisté tento majetek konfiskovali, hlásilo se formálně k církvi nějakých osm miliónů lidí, zatímco dnes je to zhruba desetina tehdejšího počtu, dá se s trochou ironie říci, že v přepočtu majetku na hlavu, je to bohatý podnik.

Jenže bohužel také podnik, který je jako by sám pro sebe. Jeho konzervativní vedení stojí mino hlavní vývojové trendy a palčivé problémy v české společnosti i ve světě.  Nechává ho chladným i současný papež František, který o palčivých problémech světa i nových trendech otevřeně mluví.  

Směrem k veřejnosti tak z církve, až na světlé výjimky, jako jsou hlasy Tomáše Halíka nebo Marka Váchy, nevycházejí žádné významné duchovní impulsy nebo alespoň náměty k diskusi o důležitých společenských tématech. Zatímco papež kritizuje sociální nerovnosti a chudobu, nebo ukazuje porozumění pro lidi s homosexuální orientací, katolická hierarchie u nás se k podobným tématům téměř nevyjadřuje.

V otázkách sociálního vyloučení a občasného rasismu vůči Romům není církev slyšet. Když kupříkladu hrozí, že kvůli špatně napsanému zákonu tisíce lidí, kteří nemají kam jít, budou vystěhováni z ubytoven, církev nejen nenabídne pomocnou ruku, ale dokonce se k tomu ani nevyjádří. Možná logicky, chce se říct, když český primas varuje při sociálních protestech před vládou lůzy.

Anebo jiný příklad.  Až po dlouhých měsících po začátku uprchlické krize se naše nejbohatší křesťanská církev konečně nechá slyšet, že by snad mohla pomoci ubytovat uprchlíky--nejlépe ovšem křesťany--v některých svých zařízeních. Teprve po kritice, že kritériem pro pomoc by měla být míra nouze, nikoliv náboženská víra, začnou církevní představitelé svoje vyjádření korigovat.

Příkladem neobyčejné konzervativnosti české katolické církve v jinak poměrně liberální zemi je i její postoj k komosexuálům. Zákaz kardinála Duky, aby se v Halíkově farnosti pořádaly během festivalu gayů a leseb Prague Pride dvě diskuse k tématu homosexuality možná uspokojí pomalu mizící generaci konzervativních katolíků, zejména na Moravě, ale docela jistě k církvi nepřivede mladé lidi, kteří jsou ve svých pohledech o poznání tolerantnější.

Shrnuto a podtrženo: katolická církev se po skončení restitucí možná stane jednou z nejbohatších firem u nás, ale je stále více firmou bez ducha, přitažlivosti a skutečného sociálního cítění. Což je v případě instituce, jejíž zakladatel vzýval chudobu a milosrdenství, docela smutné konstatování.

Právo, 5.8.2015