Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kavárna versus hostinec

Kavárna versus hostinec

Mluvčí prezidenta Miloše Zemana Jiří Ovčáček prohlásil v reakci na protesty proti Zemanovi během oslav pětadvacátého výročí sametové revoluce, kdy tisíce lidí ukázaly prezidentovi červenou kartu, že karty--červené nebo zelené--vystavují voliči ve volbách. Chtěl tím zřejmě říci, že demonstranti nereprezentují většinu společnosti, protože v prezidentských volbách zvítězil právě Zeman.

Od jiných zastánců Zemana jsme se dozvěděli, že demonstrace byly jen pokračováním zjitřeného volebního klání během prezidentské volby v roce 2013. Sám prezident odmítl ještě před 17. listopadem v Hovorech z Lán svoje kritiky jako „pražskou kavárnu“ nebo dokonce „lumpenkavárnu“. I on naznačoval, že jde převážně o zhrzené příznivce jeho protikandidáta v prezidentském klání. A aby prý rozproudil debatu o jejich licoměrnosti, přidal několik vulgárních výrazů. Údajně proto, že se tak vyjadřují, aniž by se kdo pohoršoval, političtí favorité „kavárny“.

Prezidentův zastánce senátor Jan Veleba vidí jako protiklad „kavárny“ obyčejné lidi venkova  a měst, kteří podle něj reprezentují skutečnou sílu, kořeny a mravní zdraví státu.  Pokud  ale přijmeme tezi, že Zemanovy kritiky lze jednoduše odbýt jako „kavárnu“, pak, zůstaneme-li u prezidentem zvoleného označení jeho kritiků s pomocí pojmu z oblasti restauračních zařízení, můžeme označit onu druhou část společnosti jako „hostinec“, což je restaurační zařízení typické pro vesnice a malá města.

Ovčáček může mít pravdu, že v prezidentské volbě „hostinec“ zvítězil. Podíváme-li se ale na prezidentem a následně i senátorem Velebou vyprovokovaný střet mezi „kavárnou“ a „hostincem“ z hlediska občanské mobilizace, je jasné, že utkání během oslav sametové revoluce vyhrála na celé čáře „kavárna“.

Zatímco na Klárově zimomřivě postávalo se zelenými kartami coby projevu sympatií pro Zemana pár desítek lidí, „kavárna“ předvedla masové, i když chvílemi ne úplně vkusné vystoupení, kterého si všimla i většina velkých světových médií.

Ukazuje se, že „kavárenští povaleči“, jak o Zemanových kriticích pěkně mluví Veleba, se od svých kavárenských stolků nakonec dokážou zvednout a jít vyjádřit svůj názor na veřejné prostranství, zatímco na frekventanty „hostinců“ není v mobilizačních kampaních velký spoleh.

Je možná také chyba popisovat masové vystoupení „kavárny“ proti Zemanovi jako akci lidí, kteří se nedokážou smířit s jeho vítězstvím v prezidentském klání. Lze totiž argumentovat, že vzhledem k přirozeným sklonům „kavárny“ k povalečství by „kavárna“ Zemana nakonec nějak skousla, kdyby úmyslně neprovokoval, choval se slušně a neprojevoval otevřené sympatie k zemím, jako je agresorské Rusko a komunistická Čína,.

Spoléhá-li prezident, že ho proti rozezlené „kavárně“ podrží „hostinec“, měl by vzít v potaz i to, že není hostinec jako hostinec. Zeman se snažil svoje nejhlasitější kritiky zostudit tím, že je nazval „lumpenkavárnou“, a přitom se pro jistotu s pomocí vulgárního výraziva obrátil na „lumpenhostinec“, pro který u nás dlouhodobě existuje přiléhavější označení „čtvrtá cenová“.

Otázkou ovšem je, jak na jeho akce z poslední doby zareaguje třetí a druhá cenová skupina. Je možné, že v obecné rovině zůstane její osazenstvo k plebejskému prezidentovi více shovívavé než patricijská „kavárna“. Otázkou ale je, zda tato míra shovívavosti bude stačit k tomu, aby tato část „hostince“ vystavila prezidentovi dostatek zelených karet. A pokud ano, aby se zvedla od svých stolů a šla je někam ukázat.

 Bude-li Zeman znovu kandidovat v roce 2018, bude tak muset najít opravdu silné téma, aby jeho příznivci došli alespoň do volebních místností. V právě proběhlém střetu s „kavárnou“ se totiž ukázalo, že Zeman „hostinci“ možná příliš nevadí, ale zároveň je mu také tak trochu lhostejný.  Bylo by smutné, kdybychom v rozmezí jednoho čtvrtstoletí měli už druhého lídra, který zůstal sám jako kůl v plotě.

ČRo Plus, 20.11.2014