Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kde začíná dominový efekt

Kde začíná dominový efekt

Podle některých autorů je současná vlna statisíců uprchlíků ze severní Afriky a Blízkého východu především důsledkem naší nepromyšlené politiky. NATO prý pomohlo zlikvidovat tamní diktatury, aniž bychom měli představu, jaký dominový efekt se tím spustí.

Potíží s tímto argumentem je hned několik. Tak především, pokud jde o severní Afriku, NATO pomohlo svrhnout pouze režim Muammara Kaddáfího v Libyi a žádný jiný. V arabských jarech v Egyptě a Tunisku se Západ vojensky neangažoval. Nezasáhl ani v Súdánu, kde probíhala krutá občanská válka.

Zásah proti Kaddáfímu byl vskutku nepříliš promyšlenou, nicméně zřejmě nevyhnutelnou reakcí Západu na povstání velké části libyjské společnosti proti tyranovi, který po desetiletí v zemi udržoval „stabilitu“ s pomocí vražedné krutovlády. Ani povstání proti němu nezorganizoval Západ, ale bylo jen dalším v řetězci „arabských jar“.

Co měly západní země dělat, když špatně vyzbrojení povstalci čelící možným dalším masakrům ze strany Kaddáfího armády volali o pomoc? Měli jsme jim raději vysvětlit, že mají být vděční za „stabilitu“, kterou jim nabízí Kaddáfího režim, protože svržení diktátora může spustit jakýsi dominový efekt, který nám bude v důsledku nepříjemný?

Naprostá většina uprchlíků ze severní Afriky nejsou navíc Libyjci. Jsou to lidé ze zemí, v nichž nestabilitu nějakým vojenským zásahem rozhodně nezpůsobil Západ.  Ukrutnosti v zemích, jako je Mali, Súdán nebo Nigérie nejčastěji páchají různá místní povstalecká hnutí, popřípadě muslimští fundamentalisté. Lidi odtamtud vyhání toto násilí a bída.

Pravda, uprchlíci z těchto a dalších zemí využívají chaosu v současné Lybii, aby našli cestu ke Středozemnímu moři poněkud snadněji, než tomu bylo za „stabilních“ časů Kaddáfího. Jenže jak měl Západ jednat „promyšleněji“ a zajistit po pádu Kaddáfího alespoň jakousi stabilitu?  To by zřejmě musel Libyi vojensky obsadit a následně ekonomicky i politicky stabilizovat, což by se jistě ve světle americké invaze v Iráku nesetkalo s porozuměním.

Anebo měla Evropa trvat na urychleném vybudování zátaras a plotů bránících přístupu uprchlíků k moři, tak jak to praktikuje Španělsko ve svých severoafrických državách v Ceutě a Melille? Popřípadě „promyšleně“ nasadit do Středozemního moře válečné lodě, které budou potápět bárky s uprchlíky?

Pokud jde o Blízký východ, největší množství uprchlíků přichází momentálně ze Sýrie, kde se, jak známo, USA vojensky rozhodly proti režimu Bašara Asáda nezasáhnout poté, co jim to „rozmluvila“ Moskva, která má v Sýrii námořní základnu. Většina ze statisíců Syřanů přitom prchala před občanskou válkou, kterou rozpoutalo ve světle arabských jar povstání proti Asádově diktatuře.

Pravda, USA vojensky intervenovaly už před 11 lety v Iráku, což byla vskutku nepříliš promyšlená invaze, která destabilizovala velkou část regionu, a je spolu s občanskou válkou v Sýrii spoluodpovědná za vzestup Islámského státu. Uprchlická invaze do Evropy se ale koná až nyní, a Iráčané či Syřané prchající před IS v ní tvoří jen malou část z celkového počtu.

Dominový efekt, který měl prý způsobit současnou vlnu uprchlíků, s  níž si Evropa neví rady, tedy není tak přímočarý, jak se může na první pohled  jevit. Západ vskutku nese svůj díl viny—kupříkladu tím, že se dlouhodobě daleko intenzivněji nesnažil ekonomicky a sociálně pozvednout země, ze kterých uprchlíci přicházejí. Což by ovšem zřejmě bylo v některých případech možné jen po „promyšleném“ odstranění diktátorů, kteří jinak pomoc pro svůj lid rozkrádají. Navíc by to vyžadovalo dlouhodobé investice mnohonásobně vyšší, než které prý nyní ujídají strádajícím Evropanům uprchlíci.

Zdá se tedy, že spíše než dominový efekt způsobený našimi údajně neodpovědnými zásahy proti některým diktaturám na severu Afriky a Blízkém Východě, je větším problémem, že  EU dodnes nemá komprehensivní přistěhovaleckou politiku, pro níž by při troše promyšlenosti a solidarity  neměla být integrace několika set tisíc uprchlíků do půlmiliardového moře obyvatel EU až takový problém.

Právo, 30.12.2014