Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kdo je hlavním poraženým v prezidentské volbě

Kdo je hlavním poraženým v prezidentské volbě

Hlavním poraženým prezidentské volby je prý neformální vlivový konglomerát, dlouho prolínající naší veřejnou sférou a známý u svých odpůrců pod mírně potměšilým názvem „bratrstvo Pravdy a Lásky“.

 

Tak praví europoslanec Jan Zahradil v článku „Antiklausovci už nemají proč s Klausem válčit“, zveřejněném 10.3. v Lidových novinách. Výčet poražených pak ještě pokračuje lidmi, kteří prý připravili sarajevský atentát, bývalými menšími liberálními stranami, nebo zhýčkanými květinkami pražského intelektuálního skleníku, od televizních revolucionářů, přes Děkujeme, odejděte!, Impuls a moralizátory typu Tomáše Halíka.

 

Poraženými jsou také eurofilové. Až si ale prý sedne kouř po bitvě, řada zarputilých antiklausovců zjistí, že se s Klausem překvapivě shodují. Teď už prý není s kým válčit, vyhloubené příkopy je třeba zasypávat. Václav Klaus prý není žádná šedá myš na evropské scéně, a když teď byl znovu zvolen, měli by mu i jeho odpůrci popřát, ať si funkci užije.

 

Zahradil je jako obvykle vedle jak ta jedle. Pokud jde o konec válčení a zasypávání příkopů, sám Václav Klaus řekl hned den po svém zvolení, kdo že se tady údajně pokoušel zvrátit v podobě jeho nezvolení polistopadové poměry,a  s kým on bude bojovat třeba i po roce 2013, až v úřadu prezidenta skončí.

 

Zahradil se mýlí, i pokud jde poražené v prezidentské bitvě. Nejsou jimi jakási vymyšlená bratrstva či hýčkané květinky pražského intelektuálního skleníku. Hlavním poraženým je česká demokracie. Nejde totiž tolik o to, že byl znovu zvolen Václav Klaus, ale jak byl zvolen. Poraženými nejsou nějaká zájmová společenství, ale všichni občané České republiky—dokonce i ti, kteří Klausovi fandili.

 

Občané byli nejprve politiky vyřazeni ze hry tím, že ač jim to politické strany už léta slibují, nemohli si prezidenta zvolit sami. Poté byli nuceni sledovat trapnou frašku, v níž nehrály hlavní roli květinky pražského intelektuálního skleníku, ale 281 květinek z politických stran, včetně té, jejímž je členem Jan Zahradil.

 

Václav Klaus byl nakonec zvolen po šesti kolech nechutných tahanic. Při nich se ze záhadných důvodů různí volitelé uchylovali do zdravotnických zařízení nebo jim zdravotní důvody vůbec na poslední chvíli znemožnily na volbu přijet, ač tolik chtěli. Jedna z politických květinek, jak se ukázalo, byla bývalým agentem StB, a právě tato květinka se náhle rozhodla, sama o své vůli, že bude volit Klause, ačkoliv dříve nebyla známa svými sympatiemi k tomu kandidátovi a své rozhodnutí nedokázala vysvětlit.

 

Nebyli to také lidé z Pravdy a Lásky nebo zhýčkané květinky pražského intelektuálního skleníku, kdo byl viděn na schůzce v hotelu Savoy. A nebyli  to tito lidé, koho kamery zachytily, jak s použitím obscénního výraziva oznamují koaličnímu partnerovi, že někdo půjde „bručet“. Nikdo ze zhýčkaných květinek pražského intelektuálního skleníku také nemluvil o tom, že se jej snažili podplatit nebo vydírat senátoři ze Zahradilovy strany, ani není známo, že by někdo z nich chodil po Španělském sálu a „přemlouval“ volitele.

 

Poražena tak byla nejen česká demokracie, ale potažmo vlastně i sám Václav Klaus. O způsobu jeho zvolení se budou jednou psát knihy.

 

Zahradil nás ve svém článku též poučuje, že politika není kavárenské mudrování, ale trpělivé vrtání tvrdých prken. Ví jistě o čem mluví. Bez řádně navrtaných Mělčáků, Pohanků a Snítillých, zvolených za sociální demokracii, by Václav Klaus zvolen nebyl.

 

Pokud jde o smíření odpůrců s Václavem Klausem a jeho pevnými názory, není se příliš s čím smiřovat. Názory prezidenta na EU mají v Bruselu asi takovou váhu, jako názory pana Zahradila. Česká vláda i prezident mohou dělat ramena i naschvály, ale jinak je vcelku jedno, co si o EU myslí. I většina ostatních názorů pana prezidenta, včetně jeho postojů ke globálním změnám klimatu, je v globálním kontextu natolik nedůležitá, že není důvodů, aby se s nimi zhýčkané květinky pražského intelektuálního skleníku vůbec pokoušely nějak vyrovnat. Byla by to pro ně ztráta času.

 

I z hlediska politické analýzy je Zahradil poněkud nedovtipný. Byla-li porážkou Švejnara poražena tzv. Pravda a láska, tedy vlastně liberální politický střed, odehraje se příští politický střet nemilosrdně mezi levicí a pravicí. Podle posledního průzkumu veřejného mínění by ČSSD a komunisté měli dohromady 112 křesel v Poslanecké sněmovně. Existuje též reálná možnost, že na podzim přijde ODS o svou většinu v Senátu a ztratí několik regiónů. Lidovci, kteří především pomohli Klause zvolit, už nemusí v příští Poslanecké sněmovně vůbec být.

 

Jinými slovy: z politického hlediska je skoro lhostejné, jestli se s Václavem Klausem smíří Pravda a Láska a zhýčkané květiny pražského intelektuálního skleníku, aby si mohl svého prezidentování „užít“. Je totiž dost pravděpodobné, že má na to užívání jen dva roky, protože po parlamentních volbách v roce 2010 může být politicky úplně obklíčen.

 

Vyšlo na http://aktualne.centrum.cz/blogy-a-nazory/