Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kdo polil radikální levici živou vodou

Kdo polil radikální levici živou vodou

V některých částech evropského politického spektra zavládla nemalá radost nad volebním úspěchem radikálně levicového řeckého uskupení SYRIZA. Je to prý první významný pokus narušit politiku dluhového škrcení celých států, kterou Evropě diktuje konzervativní Německo.

Posedlost splácením nesplatitelných dluhů--při současném nedostatku celoevropské solidarity s ekonomicky slabšími státy—tak, zdá se, nalila novou krev do žil levicového radikalismu, který se zdál být po roce 1989 na ústupu. 

Není náhodou, že radikální levicová hnutí se zatím nejvíc prosadila v Řecku a Španělsku. Tedy ve dvou zemích, které se staly jakými pokusnými laboratořemi v marných snahách poradit si s katastrofickými důsledky neoliberální logiky na mezinárodní úrovni. Marných proto, že se řeší opět jen s pomocí neoliberálních receptur, jakými jsou drastická úsporná opatření.

Za nástup radikální levice v Řecku a ve Španělsku (a brzy možná i jinde) nese ovšem  svůj díl viny také evropská sociálnědemokratická levice. Ta nepřišla od pádu bipolárního světa a následné akcelerace globalizace  korporativního kapitalismu pod taktovkou neoliberální filozofie se žádným radikálnějším řešením kupících se problémů.

Nad rozevírajícími se nůžkami mezi superbohatými a těmi ostatními, jakož i nad daňovými ráji, v nichž ti nejbohatší „parkují“ tolik peněz, že by stačily na zaplacení veškerých dluhů, už léta jenom bezmocně krčí rameny. Pasivně po desetiletí také přihlíží politice daňových prázdnin pro zahraniční investory a repatriaci jejich zisků za hranice států, kde podnikají.

Nic zásadního nepodnikla ani proti tomu, jak se lidský kapitál mění v neoliberálním světě nadnárodních korporací v recyklovatelnou pracovní sílu bez práv a sociálních jistot. A také tomu, jak se při absenci silné regulace kapitálu stávají celé země pokusnými králíky investičních společností a doplácejí na důsledky neodpovědných investicí bankovního sektoru.

Na tyto jevy  mohla a měla evropská demokratická levice už dávno rezolutně reagovat.  Zda by se jí případná účinná opatření podařilo vybojovat v souboji s evropskou pravicí, není samozřejmě jisté, jenže se o to ani nepokusila.

Změny v nefungujícím systému mezinárodních financí se tak zřejmě nebudou odehrávat organizovaně a civilizovaně, a mnohdy ani ne demokraticky. SYRIZA je první vlašťovkou levicové radikalizace, v níž už pro strany demokratické levice nejspíš nebude místo.

 To ovšem také znamená, že se nemusí jít cestou postupných reforem, ale naopak chaosu. A že nemusí být, jak už to při nástupu radikalismu bývá, ani moc místa pro demokracii.

Právo, 31.1.2015