Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kdo ustoupí v kauze Poche

Kdo ustoupí v kauze Poche

Sociálně demokratické referendum míří, zdá se, k potvrzení účasti v koaliční vládě s ANO Andreje Babiše, ale na obzoru čeká potenciálně velký zádrhel v podobě kandidáta ČSSD na ministra zahraničí Miroslava Pocheho. Prezident, jak známo, ho už dopředu odmítá jmenovat—údajně kvůli jeho příliš vstřícným pohledům na migraci. Ve skutečnosti spíše kvůli tomu, že ho Poche nepodpořil v prezidentské volbě.

Zápletku by mohl snadno vyřešit ústupek jedné ze dvou stran sporu, jenže prezident i ČSSD si zatím stojí na svém. I když se někteří lídři ČSSD dali slyšet, že obsazení vlády lze doladit až po skončení referenda, v ČSSD existuje silná skupina čelných politiků, kteří personální ústupky Zemanovi odmítají.

Mají k tomu přitom tři dobré důvody. Za prvé skutečnost, že vedení ČSSD spojilo referendum s konkrétními jmény, a pokud by nyní Pocheho obětovalo, může být hlasování napadeno odpůrci spolupráce s ANO jako podvod svého druhu. Za druhé obavy, že nominuje-li nakonec ČSSD místo Pocheho někoho, koho Zeman schválí, dostane se strana, do jejíhož dění prezident už nyní nevybíravě zasahuje, ještě více do Zemanova vleku. Za třetí: Poche reprezentuje mocnou pražskou organizaci, kterou Hamáček potřebuje.

Hejtman Pardubického kraje Martin Netolický dokonce navrhuje poslat případné prezidentovo odmítnutí Pocheho k Ústavnímu soudu. To by sice nebylo špatné řešení, protože bychom měli po ruce judikát ÚS, který by konečně jasně definoval, co v takových případech prezident může a nemůže, jenže ustavení nové vlády by se tak mohlo zdržet o týdny či měsíce.

Mnozí si ještě asi pamatují, že podobná situace nastala na přelomu let 2006 a 2007, kdy prezident Václav Klaus poté, co jmenoval napodruhé premiérem Mirka Topolánka, blokoval po nějakou dobu jmenování jeho druhé vlády kvůli nominaci šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga na post ministra zahraničí. I tam padaly hrozby ústavní žalobou a Klaus po dvou týdnech nakonec ustoupil.

Jenže k tomu bylo zapotřebí silného tlaku designovaného premiéra, protože poslat spor k ÚS může jen on. Topolánek si stál na svém. Otázkou je, zda by se stejně rozhodně zachoval vůči Zemanovi Andrej Babiš.

Ten sice po svém druhém jmenování Zemana už příliš nepotřebuje, protože v třetím pokusu vybírá premiéra předseda Sněmovny, ale zároveň mu na úspěchu současného pokusu, zdá se, záleží. A ví, že má Zeman silného spojence v podobě komunistů, na jejichž toleranci bude podpora jakékoliv jeho vlády zřejmě dál záviset.

Bude se tedy hrát dosti napínavý politický poker, asi i včetně blufování. Někdo bude muset nakonec ustoupit. Pokud jde o Babiše, je prozatím nepřekročitelnou mezí, zdá se, to, k čemu ho Zeman svým postojem k Pochemu postrkuje. Tedy odpískání spolupráce s ČSSD, pokud by za Pochem stála, a vytvoření vlády opírající se o krajní pravici a levici.

Právo, 15.6.2018