Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kdy může být vnitrostanické demokracie moc

Kdy může být vnitrostanické demokracie moc

Spor, který se rozhořel v sociální demokracii mezi Jiřími Dienstbierem a vedením strany ohledně otázky, jak mají být vybíráni lídři krajských kandidátek, je příkladem toho, jak se ne úplně promyšlené snahy „demokratizovat“ stranu mohou stát kontraproduktivními.

Ve vnitrostranickém referendu, jehož výsledky posvětil sjezd strany, bylo konkrétně schváleno, že o konečné podobě kandidátních listin pro volby do zastupitelstev obcí, měst, krajů, Senátu a Sněmovny rozhodují v přímém hlasování všichni členové ČSSD v příslušném volebním obvodu.

Vedení strany v čele s předsedou Bohuslavem Sobotkou ale nyní prosazuje, aby se schvalování lídrů kandidátek, zejména na krajské úrovni, vrátilo do rukou vedení. Návrh má schválit Ústřední výkonný výbor ČSSD v září.

Dienstbier protestuje proti porušení zásad vnitrostranické demokracie a varuje, že změna ve způsobu schvalování kandidátních listin může vyústit do žalob. Sobotka naopak mluví o tom, že je při výběru lídrů nutné najít „vhodnou rovnováhu mezi stanoviskem krajských výborů, hlasem členské základny a názorem vedení strany“. Kdo má pravdu?

Pokud budeme spor soudit čistě z hlediska procedurálního, pak nepochybně Dienstbier. Způsob výběru lídrů kandidátních listin byl schválen ve vnitrostranickém referendu a posvěcen sjezdem, a pokus stranického vedení to změnit hlasem orgánu, který svým významem stojí „pod sjezdem“, se zdá být nedemokratický a arogantní.

Pokud ale budeme soudit návrh podle meritu věci, je třeba vedení strany přiznat jistou racionalitu, protože schválený způsob výběru lídrů kandidátních listin má potenciál ČSSD výrazně paralyzovat nebo dokonce rozložit. Žádná moderní strana nemůže fungovat jako jakási konfederace krajských nebo okresních organizací, které si dělají, co chtějí. V minulosti byla jedním z velkých problémů ČSSD skutečnost, že rozhodnutí vedení sabotovali krajští lídři.

Referenda v jednotlivých obvodech by sice zdánlivě oslabila moc stranických bossů na dané úrovni, kteří si mezi sebou v minulosti pekli“ různé zákulisní dohody. Jenže i hlasování poměrně malých počtů straníků v jednotlivých obvodech nebude pro stranické šíbry velkým problémem ovlivnit.

Hlavním politickým soupeřem ČSSD je navíc v současnosti hnutí ANO, což je politický subjekt kontrolovaný jedním mužem. Mnoho voličů sice může ocenit, že se uvnitř ČSSD  má o obsazování důležitých postů rozhodovat opačně než v ANO, jenže paradoxně titíž voliči pak bývají často nespokojení, když je strana paralyzována spory mezi centrálním vedením a příliš nezávislými kraji a okresy.

Je škoda, že si vedení ČSSD neuvědomilo tato rizika dříve. Ačkoliv má Sobotka pravdu, když hají posílení pravomocí stranického vedení ve výběru lídrů, způsob, jakým se toho snaží vedení strany docílit, dává zároveň za pravdu některým Dienstbierovým obavám. 

Právo, 29.7.2015