Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kdyby se Evropská unie rozpadla

Kdyby se Evropská unie rozpadla

Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz nedávno řekl, že EU je v nebezpečí, a  to zejména kvůli vzestupu populismu a nacionalistických reakcí na migrační krizi. I předseda maďarského parlamentu László Kövér varuje (Právo, 11.12.2015), že EU se dostala na práh rozpadu.

 Příčinou prý není jen migrační krize, nýbrž i vnitřní morální a duchovní rozpad. V EU prý existují dvě vize její budoucnosti: centralizovaná EU, která (i svým přístupem k migraci) vymazává národy, versus spolupráce národních států založených na křesťanských hodnotách.

 Jeho slova by jistě podepsali vedoucí představitelé dnešního Polska, kde probíhá cosi jako státní převrat, v němž je liberální demokracie—podobně jako už nějakou dobu v Maďarsku—oklešťována ve jménu národa, autoritářství a křesťanství.

 Takových tendencí je dost i na Slovensku. A „ponárodňování“ údajně eurofederalistického prezidenta Miloše Zemana i jeho sbližování s kardinálem Dukou ve jménu národních a křesťanských hodnot--to vše tvrzeno Andrejem Babišem—naznačuje, že imunní nemusí být ani Česko.

 Jak Kövér tak Schulz varují před rozpadem EU, ale z opačných pozic. Schulz coby představitel evropského západu vidí důvody právě v onom nacionalismu, který nejhlasitěji obhajují představitelé Maďarska a Polska.

 Jeho prst samozřejmě míří i na západní populisty, jako je Marine Le Penová, jenže ta a jí podobní západní politici se vzhledem k silným tradicím liberální demokracie i ochotě tradičních stran spojovat se proti extrémistům, hned tak nedostanou k samojediné vládě, jakou si nyní užívají antiliberální strany v Polsku, v Maďarsku a na Slovensku.

 Pokud se EU tedy začne rozpadat, nevystoupí z ní kvůli vítězství domácích nacionalistů jeden stát po druhém, ale spíše se rozpadne do několika bloků. Nejpravděpodobnější je, že západní země by zůstaly sdružené v dále se integrujícím jádru, zatímco země preferující spolupráci národních států založených na „křesťanských“ hodnotách a kritizující západ EU za přílišný liberalismus, by zůstaly mimo.

 Flirtování Nizozemska s ideou minischengenu, který by zahrnoval jen severské státy EU, navíc naznačuje, že v tvrdém jádru by nemusel být ani jih Evropy, který seveřané vidí jako nedisciplinovaný—ať už v otázce fiskální politiky nebo ochrany vnějších hranic EU.

 Čeští politici by měli tyto scénáře začít brát vážně. Navzdory svému nesouhlasu s jistými aspekty současné politiky západu EU v oblasti migrace by měli pečlivě vážit, v které skupině států chceme být. A vzít v potaz, že tato volba není automaticky otevřená až do poslední chvíle, protože k té které skupině v EU nás posouvá naše současná politika, včetně spojenectví, či naopak nedobrých vztahů, s těmi či oněmi zeměmi.

Právo, 12.12.2015