You are here: Home Members redaktor's Home Když zahálčivý prezident kárá líné soudce

Když zahálčivý prezident kárá líné soudce

V proslovu u příležitosti jmenování čtyřiadvaceti nových soudců vybídl prezident Miloš Zeman soudce, aby nebyli líní a rozhodovali rychleji. Bohužel mladí soudci mohli brát takovou výzvu jen těžko vážně, když ji pronesl politik, který stále častěji odpočívá v Lánech, než úřaduje na Hradě. A který si rozhodně sám nedělá velké starosti s dodržováním zákonných či ústavních lhůt, během kterých by měl rozhodovat.

Ponechme stranou prezidentovo stále volnější pracovní tempo, které zřejmě není ani tak návykem z desetiletého lenošení na Vysočině před zvolením prezidentem, jako spíše chatrného zdraví a věku, v čemž se zase až tolik neliší od většiny svých předchůdců. Tradice starých, často vážně nemocných „tatíčkovských“ prezidentů je u nás natolik silná, že když občané na rozdíl od všech předešlých voleb prezidenta dostali šanci vybrat si v druhé přímé prezidentské volbě mezi ještě jakžtakž zdravým a energickým (i když také už ne nikterak mladým) Jiřím Drahošem a zjevně zdravotně strádajícím Zemanem, volili Zemana.

I prezident, který musí kvůli nedostatku fyzických sil často odpočívat, by ale mohl rozhodovat přinejmenším tak svižně, jak to předpokládá Ústava. Nemuseli bychom tak být v minulosti kupříkladu svědky toho, jak Zeman uměle protahuje jmenování vlády Bohuslava Sobotky (a tím i vládnutí jím jmenované vlády expertů, která nedostala důvěru parlamentu) tak dlouho, až si vysloužil hrozbu, že na něj senátoři podají ústavní žalobu.

K rychlému rozhodování se Zeman neměl, ani když Sobotka žádal v roce 2017 o odvolání ministra financí Andreje Babiše z funkce.  A rychlost prezident, který vyzývá soudce k větší agilnosti, neukázal ani při jmenování druhé Babišovy vlády, když ta první, jak známo, nedostala důvěru Sněmovny. Ačkoliv ústavní experti upozorňovali, že Ústava předpokládá, že prezident bude jednat bez zbytečných průtahů, na Zemana to neudělalo žádný dojem. Dokonce přišel spolu s premiérem s teorií, že menšinová vláda bez důvěry je vládou plnohodnotnou, takže kam spěchat. Trvalo to půl roku.

Poněkud zašmodrchané bylo prezidentovo rozhodování také v případě (ne)jmenování některých profesorů, jakkoliv v tomto případě asi není správné jej obviňovat z nerozhodnosti, ale „jen“ z ignorování platných zákonů. Naopak zajímavým příkladem absence jakéhokoliv rozhodnutí v případě, kde by ho mnozí čekali, je ponechávání bývalého šéfa čínské investiční společnosti CEFC Jie-Ťien Minga v pozici prezidentova poradce i více než rok poté, co byl čínskými úřady zatčen a je, neznámo kde, vyšetřován kvůli korupci.

Ryba smrdí od hlavy, zní staré přísloví. Je těžké, aby hlava v českém státě nejvyšší, požadovala po soudní moci či státní správě rychlé rozhodování, když sama, pokud jde o lhůty, rozhoduje, jak se jí zachce.  Hradní ceremoniál u příležitosti jmenování nových soudců, kde takové apely z úst  ústavně vrtošivého prezidenta zaznívají, pak dostává nádech frašky.

Novinky, 19,4.2019