You are here: Home Members redaktor's Home Klady a zápory vládního angažmá ČSSD

Klady a zápory vládního angažmá ČSSD

Sociální demokracie šla do vlády s Andrejem Babišem i proto, aby byla na očích veřejnosti a mohla prosazovat některé ze svých programových priorit. Z pěti  ministrů, které má ve vládě, ale zatím naplňují tento cíl jen ministři dva—ministr zahraničí Tomáš Petříček  a ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová.

Částečně se jim to jistě daří i proto, že jsou prostě jiní—mladí, věcní, vzdělaní na západní univerzitách. Především ale proto, že oba dělají to, co zdobí sociální demokracii v těch západních zemích, kde sice možná sociálně demokratické strany posledních letech oslabily, ale  mají ještě pořád relativně slušné výsledky a aktivně hledají cestu zpět k voličům skrze modernizaci svých programů, nikoliv pustý populismus.

Petříček se v kontrastu ke svému někdejšímu předchůdci ve vládě Bohuslava Sobotky, Lubomíru Zaorálkovi, který  rozmlžil dřívější poměrně jasné, dalo by se říci „havlovské“ postoje sociální demokracie k zahraniční politice, vrátil k idejím lidských práv a jasné prozápadní orientaci.

Maláčová je úkaz sám o sobě. Lze samozřejmě vést debatu  nad meritem a finanční únosností některých návrhů na změny v sociální politice, které  překládá, ale má tah na branku a svoje návrhy nehalí do zbytečných ideologických řečí. Z jeviště sociální politiky úspěšně vytlačila Babiše, jemuž se dařilo v minulosti ČSSD zastiňovat svým populismem.

Bohužel totéž se zatím nedaří dalším třem ministrům za ČSSD.  Ministr kultury Antonín Staněk je neviditelný do té míry, že si s ním většina veřejnosti nedokáže spojit--v dobrém či zlém—dokonce ani veřejností hýbající snahy o zdanění náhrad za církevní restituce, ač církve spadají do gesce jeho ministerstva.

Ministr zemědělství Miroslav Toman by ve vládě klidně mohl sedět za ANO. Ačkoliv v oblasti zemědělství je obtížné dělat cosi jako sociálně demokratickou politiku, nevidíme dokonce ani nic, co by z něj alespoň činilo jakéhosi sociálně demokratického „hlídače“ dotační politiky v sektoru, v němž má zájmy podnikatelské impérium vytvořené Babišem.

Ani místopředseda vlády a šéf ČSSD Jan Hamáček nedokázal zatím na ministerstvu vnitra, které vede, zanechat výraznější sociálně demokratickou stopu.

Mohl se přitom pustit třeba do komplexnější reformy zákonů o pobytu cizinců u nás, která by celou tuto oblast—na níž závisí i český pracovní trh a studentské výměny--učinila pružnější a „lidštější“ bez toho, že by pootevírala dveře ilegální migraci. Hamáček nedokázal obhájit ani svůj původně vstřícnější postoj ke globálnímu migračnímu paktu a poslušně se připojil k populistickému křepčení Babiše, který migrace především jen účelově zneužívá.

Dalším cílem obsazení ministra vnitra sociální demokracií bylo prý zajistit, aby nedošlo k ovlivňování vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Co v tomto směru Hamáček činí, nevíme. Víme ale, že GIBS se pustil pod novým vedením, které si prosadil Babiš, do vyšetřování kriminalisty Nevtípila, který kauzu Čapí hnízdo vyšetřuje.

Stejně tak nevíme, proč právě ČSSD sehrála roli komplice ANO při změnách v zákoně o státní službě, které umožní snadnější odvolávání státních tajemníků a nejspíš dostanou Českou republiku do sporu s Evropskou komisí.

Pokud tedy ČSSD opravdu čeká, že voliči její vládní angažmá ocení, je už teď jasné, kde má slabiny. Je to na těch ministerstvech, kde by si případné výměny ministrů za ČSSD nikdo ani nevšiml.