Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Klaus versus Topolánek: začíná válka?

Klaus versus Topolánek: začíná válka?

Vztahy mezi prezidentem Václavem Klausem a premiérem Mirkem Topolánkem se postupně zhoršují, ač jsou oba z Občanské demokratické strany. První náznaky budoucích konfliktů přišly hned po odmítnutí Lisabonské smlouvy v irském referendu, kdy Topolánek zaujal k pokračování ratifikačního procesu umírněnější stanovisko než Klaus. Zatímco prezident označil smlouvu za mrtvou a požadoval, aby se s ratifikací nepokračovalo, Topolánek mluvil o ratifikačním procesu v naší zemi jako o pouze „pozastaveném“ do doby, než rozhodne Ústavní soud o tom, zda je smlouva v souladu s ústavou.

 

Klaus se později sešel s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou, též členem ODS, přičemž se oba politici  shodli, že Lisabonskou smlouvu by neměla Česká republika ratifikovat, dokud nebude jasné, zda tak učiní Irsko na druhý pokus. Takové prohlášení ovšem bylo rukavicí hozenou do tváře Topolánkovi. Ten si totiž uvědomuje, že pokud by Česká republika neratifikovala Lisabonskou smlouvu do konce roku, oslabí to značně české předsednictví Evropské unie.

 

Když byl Topolánek nedávno dotázán, co by se podle jeho soudu mělo dělat, kdyby Ústavní soud rozhodnul, že Lisabonská smlouva není v souladu s českou ústavou, prohlásil, že by bylo zapotřebí příslušným způsobem změnit ústavu. Klaus k jeho vyjádření mlčel, ale z jeho předchozích vystoupení na téma další integrace EU je jasné, že by změnu české ústavy kvůli souladu s mezinárodní smlouvou nepodpořil. Rostoucí rozdílnost Klausových a Topolánkových pohledů na EU se znovu vyjevila při projevech obou politiků nad hrobem Edvarda Beneše u příležitosti 60. výročí Benešovy smrti. Zatímco Klaus při hodnocení Benešova díla opět nepřímo kritizoval Unii, Topolánek o Unii mluvil pozitivně.

 

Otevřený konflikt mezi prezidentem a premiérem propuknul ohledně hodnocení rusko-gruzínského konfliktu. Zatímco prezident se postavil za Rusko, premiér i jeho kabinet podpořili Gruzii, přičemž Rusko tvrdě odsoudili. Při vzájemné schůzce se pak sice prezident a Topolánek snažili nalézt společné stanovisko, ale schůzka skončila nezdarem.

 

Posledním nesvárem, který se objevil ve vztazích Klause s Topolánkem, je Topolánkův rozhodný nesouhlas s Klausovým hodnocením skandálu okolo poslanců ODS Jana Moravy a Vlastimila Tlustého. Klaus kauzu charakterizoval jako selhání systému politiky, která ztratila ideový obsah a stala se jen bojem o moc. Topolánek v reakci, jež byla de facto útokem na Klause, prohlásil, že dnešní politika nechybí témata a ideje, to prý charakterizovalo dobu opoziční smlouvy.

 

Je zřejmé, že vztahy mezi Klausem a Topolánkem se blíží bodu mrazu. Premiér je přitom v těžké situaci, protože nyní sám připouští, že Tlustý a lidé okolo něj by mohli přispět k pádu vlády. Navíc je zřejmé, že se premiér dostane pod tlak i kvůli tomu, že v krajských volbách bude pro ODS velmi těžké obhájit její současnou dominantní pozici. Kdyby padla jeho vláda, je přitom téměř jisté, že prezident ho sestavením té příští už nepověří.

 

Je možné, že si nyní Topolánek klade otázku, kterou mu před prezidentskou volbou kladli někteří analytici Nebylo by bývalo lepší jít do otevřené konfrontace s částí ODS a prosazovat do funkce prezidenta někoho jiného než Klause? To, že Topolánek lvím dílem ke znovuzvolení čestného předsedy na Hrad přispěl, teď může paradoxně vést k jeho pádu.

 

MF Plus, 19.9.2008