Nedávné dění okolo možného návratu bývalého prezidenta
Václava Klause do stranické politiky se neslo v duchu zábavné divadelní
frašky.
Klaus podmínil svůj návrat tím, že by se potůčky zájemců
slily do nějaké dravé řeky, přičemž už dopředu vyloučil, že by touto řekou
mohla být Občanská demokratická strana, kterou kdysi zakládal. Dotkla se ho rezervovaná
vyjádření některých předáků ODS.
Vezmeme-li v úvahu, že Klaus je bývalý prezident, je
vskutku na pováženou, jaká bizarní uskupení a politici se snažili z jeho
možného návratu do politiky něco vytěžit. Hlavní role se ujala Jana Bobošíková,
která je v povědomí veřejnosti zapsána především tím, že pod praporem
vášnivého nacionalismu a antievropanství už kandidovala snad do všeho, do čeho
lze u nás kandidovat, včetně dvou pokusů stát se prezidentkou země, z toho
jednou jako kandidátka KSČM.
Stejně nevalnou pověst měli i politici, kteří začali
opouštět ODS, aby prý kandidovali pod Klausovým vedením, třeba Boris Šťastný. S Klausem
přímo vyjednával také Mirek Topolánek a údajně i Petr Tluchoř.
Mohutnou podporu vyjadřovali i politici, jako je bývalý
pražský primátor, „kolibřík“ Pavel Bém. Zdálo se, že je jen otázkou času, kdy
se začnou do zástupu řadit i různí kmotrovští „mazánkové“ a Klausem amnestovaní
šíbři.
Zatímco zástup zájemců o Klausův výtah nad pětiprocentní
hranici, jejíž překonání je podmínkou vstupu do Sněmovny, byl docela
pestrý , klišé o Klausově nepostradatelnosti, zásluhách i schopnostech
rehabilitovat skutečnou pravicovou politiku u nás, svou fádní devótností naopak
připomínala chvalozpěvy na bývalé tajemníky KSČ.
Co na tom, že podle průzkumů si naprostá většina
veřejnosti myslí, a to nejen ve světle jeho skandální amnestie před odchodem
z prezidentské funkce, že by se do politiky už neměl vracet.
Jisté je, že bizarní politický zástup, sestávající z nacionalistických
politiků a fašizujících aktivistů, jakož i lidí opředených korupčními skandály,
byl už dopředu odsouzen k prohře. Klaus je dostatečně chytrý, aby si to
včas uvědomil. I proto z projektu vycouval, jakkoliv prý až „po dlouhém a
bolestném rozhodování“.
Ze „SUPR klausovců“, jak si pestrá směska lidí účinkující
ve frašce pod názvem „Klausův návrat“ už začala pracovně říkat, jsou nyní jen sirotci. Že jejich snaha byla jen takový mediálně vděčný„super pšouk“, nezakryje ani
oznámení, že budou pod vedením Bobošíkové kandidovat jako jeden konzervativní
blok s názvem Hlavu vzhůru! Klaus je prý podpoří.
Další ujišťují, že se jejich guru jednoho dne určitě do
politiky v jejich čele vrátí, ale evidentně ho moc neznají. Zdá se totiž,
že hlavním účelem Klausova posledního manévru je dále oslabit „nevděčnou“ ODS. Až
bude strana po volbách dostatečně zdecimovaná, bude potřebovat zachránce, a to
už před eurovolbami v roce 2014. O tom, že by se Klaus mohl stát volebním lídrem,
už mluví dokonce i někteří členové vedení ODS.
Ať tak či onak, jisté je, že pokud Klaus neztratil zbytky
soudnosti, byl by takový jeho postup smysluplnější, než kdyby se přímo postavil
do čela politického cirkusu po názvem Hlavu
vzhůru!, jehož protagonisté vzbuzují u většiny voličů v lepším případě
posměch, v horším silný odpor.
Právo, 31.8.2013