Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Koho se má česká demokracie bát

Koho se má česká demokracie bát

Tak dlouho se v českých politických luzích a hájích hrál pravicový šlágr o nebezpečí návratu „nesystémových“ komunistů k moci, až si mnozí nestačili všimnout, že skutečné nebezpečí pro českou demokracii se formuje v podobě opravdu anti-systémového, anti-politického hnutí. A další pak napravo od občanské pravice, v podobě organizovaného vzestupu skutečných extrémistů.

Výše řečené není obhajobou KSČM. Ta má i dnes spoustu vad na kráse, včetně nedostatečného vypořádání s minulostí, některých neostalinistů ve svých řadách, popřípadě nekritické příchylnosti mnohých jejích politiků k putinovskému Rusku. Jenže zároveň je dnešní KSČM tradiční stranou v pravém slova smyslu, která se za poslední čtvrtstoletí stala součástí systému.

Stranou, která se adaptovala na demokratický provoz do té míry, že zásadní útok na něj by byl podřezáváním větve, na které sedí. Svým ideovým profilem je to nacionalisticky-konzervativní strana s levicovou sociální politikou.

Z hlediska mezinárodního zakotvení české demokracie je problematický její odpor k NATO, ale ani ten není něčím, co dnešní KSČM není ochotná směnit za případné politické prebendy. A ve svém chladném vztahu k EU si nijak nezadá třeba s ODS.

Dlouholetý, téměř ritualizovaný boj s komunistickým nebezpečím, v jehož čele stála právě ODS, bohužel odvrátil pozornost od jiných hrozeb: politického nástupu oligarchů, kteří vyrostli v prostředí pravicí zbožštělé „neviditelné ruky trhu“; a konsolidace ostrůvků pravicového extrémismu do podoby silné strany.

KSČM přitom dlouho hrála jakousi sanitární roli, protože coby strana vykreslovaná oponenty jako antisystémová a protestní, k sobě přitahovala všemožné nespokojence s demokratickými poměry. Když ale měnící se politický kontext začal v posledních letech legitimizovat síly se skutečným anti-systémovým poselstvím i pravicové extrémisty, ukázalo se, že KSČM je pro nespokojence ve skutečnosti příliš systémová. I proto téměř polovina jejího elektorátu odešla k Babišovi a Okamurovi.

Mnozí nyní varují před spojenectvím ANO, KSČM  a SPD. Ale vzhledem k tomu, že KSČM je zavedená strana, v níž nerozhoduje jeden autokrat, ale kolektivní vedení volené na základě principů vnitrostranické demokracie, je to spojenectví, které se může KSČM vymstít. Asi to vědí i  její představitelé. A možná i proto nedělají ostatní strany úplně dobře, když KSČM automaticky odepisují jako možného spojence ve snaze Babiše a Okamuru zastavit.

Právo, 2.12.2017