Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kolečko v oligarchické antipolitice

Kolečko v oligarchické antipolitice

Odchodem Kristýny Zelienkové z hnutí ANO by se nebylo třeba detailněji zabývat, kdyby nevyjevoval, jak fungují nová antipolitická hnutí, zejména ta organizovaná (super)bohatými jedinci.

Což o to, i tzv. tradiční politické strany občas opustí jejich poslanci, ale protože se takové odchody odehrávají v rámci relativně transparentních organizačních struktur a ideových rámců, bývají motivy víceméně srozumitelné. Pokud nejsou, lze někde v pozadí tušit korupci.

V odcházení Zelienkové se symbolicky téměř vše točí okolo osoby šéfa hnutí Andreje Babiše stejně, jako se okolo něj vše točí vše v samotném hnutí ANO. Zelienková odchází zejména proto, že se prý zklamala v Babišovi.  

Poslední kapkou byla údajně kauza Čapí hnízdo, po níž došla prý definitivně k názoru, že Babiš „káže vodu a pije víno.“ Vadil ji prý také Babišův populismus ve vztahu k uprchlíkům a k Rusku, přičemž nedostatek demokracie uvnitř hnutí ji znemožňoval od těchto tématech diskutovat. Naopak se prý stala terčem dehonestace.

V několika televizních vystoupeních této dosud neznámé poslankyně se Zelienková jevila jako zásadová žena. Zároveň si ale právě kvůli tomuto dojmu nelze nepoložit otázku, jak mohla být tak naivní, že si s ANO vůbec zadala.

Sama to vysvětluje tak, že prý se jí Babiš v době, kdy se zkompromitovaly bývalé vládní strany, jevil jako naděje. Jenže všechny zásadní rozpory spojené s politickým podnikáním superbohatého byznysmena pod praporem „antipolitiky“, jakož i s jeho možným vládním angažmá, existovaly už tehdy. Bylo přeci jasné, že Babiš nehodlá ANO, které de facto vlastní, organizovat jako projekt s vnitřně demokratickými mechanismy, ale jako nástroj svojí vůle.

Skutečnost, že navzdory všemožným konfliktům zájmů a kultu osobnosti, který se s hnutím ANO od počátku pojil, Zelienková a další byli ochotní Babišovi dělat kompars s vírou, že právě on přinese změnu, bohužel vyjevuje, jak zranitelná je demokracie. A to nejen u nás.

Babiše totiž není možné odbýt jen jako projev postkomunismu, v němž demokraticky nevyzrálá společnost, zklamaná establishmentem, uvěří, že lepší budoucnost zařídí všemocný jedinec. Kdo sledoval dění okolo prezidentského kandidáta Donalda Trumpa na nominačním sjezdu Republikánské strany v USA, viděl, jakou politickou slepotou mohou trpět i voliči v tzv. zavedených demokraciích.

Právo, 28.7.2016