Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kolibřík, mazánek, kotě

Kolibřík, mazánek, kotě

Občanští aktivisti i profesionální analytici, kteří se pokoušejí odhalit, jak funguje zákulisí oficiální české politiky, v němž propletenec politických, osobních a ekonomických zájmů vysává skrze manipulaci státních zakázek miliardy z veřejných financí, jsou jistě mile překvapeni, když slyší odposlechy, v nichž figurují bývalý pražský primátor Pavel Bém a lobbista Roman Janoušek.

Nedýchne na ně krutý duch italské mafie, na jejímž vrcholu sedí nemilosrdný Capo di Tutti Capi, jehož případný polibek je polibkem smrti, ale skutečné kamarádství, ba téměř něžnost. Protagonisti se oslovují „kotě“, „mazánku“, „kolibříku“ a dojemně se starají, zda si ten druhý vzal na cestu do Himalájí nebo Anktartidy slipy, kartáček na zuby a ponožky. Pokud se náhodou také líbají, nemá to evidentně fatální důsledky.

Kdo z voličů by pak mohl postavy z politického a ekonomického pološera podezřívat, že si z našich daní berou miliardy na svůj luxusní životní styl nebo že předražené obchvaty, tunely a čističky zajišťují luxusní život jejich kamarádům, když je to prostředí plné něhy a vzájemného pochopení? Osoby tak citlivé se dokonce možná čas od času zastaví před úřadem práce a ze svých tvrdě vydělaných miliard dají drobné lidem stojícím ve frontě.

Prostě to nejsou postavy, které vzbuzují hrůzu. Jsou to hoši, co spolu mluví přes tenisovou síť nebo nad golfovou jamkou, a když potřebují věci probrat opravdu do detailu, dají si zápas v koňském pólu na Štrbském plesu nebo opalování a jachtaření italském letovisku. V horším případě posedí ve Žlutých lázních či ve Špindlu.

Velmi pozitivní také je, že se kultura tohoto světa kultivuje evidentně mnohem rychleji než oficiální politika. Zatímco Capo František Mrázek ještě docela neosobně nazýval Ivana Langera „íčko“ a Vlastimila Tlustého „téčko“, nyní se můžeme radovat z „kolibříků“.

Potvrdí-li se, že si bývalý šéf bezpečnostní agentury Vít Bárta shromažďoval před vstupem do politiky kompromitující materiály na své případné politické soky i partnery, neměl to nikterak lehké. Vždyť kdo by se opravdu pohoršoval nad zákulisním obsazováním vysokých postů, například ve VZP, když si to v zákulisí dokáží zařídit mile a hravě jako skutečná „koťata“?

Jelikož je pravděpodobné, že Bártův archív je mnohem rozsáhlejší, než je ochutnávka, která se k nám dostala, tušíme nyní možná, proč je vládní koalice tak soudržná a proč se z prezidenta země, který nemohl Věcem veřejným po volbách v roce 2010 přijít na jméno, stal jejich spojenec. Možná se nebudeme stačit divit, kolik milých kolibříků a mazánků se ještě skrývá za nepřívětivou fasádou české politiky.

Právo, 23.12.2012