Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kolik nás bude stát antibruselské předvolební třeštění?

Kolik nás bude stát antibruselské předvolební třeštění?

Je známo, že vládní politici, pokud mohou, před volbami rádi rozdávají voličům nejrůznější dárečky, kupříkladu v podobě nových sociálních dávek. Opoziční politici dárky voličům alespoň slibují,  když už je nemohou dávat.

Tato populistická hra se hraje ve všech demokraciích. Nafukuje se tak obvykle zbytečně deficit státního rozpočtu, ale zároveň z takového rozdávání občané alespoň něco mají, i když to budou muset později zaplatit na daních buď ještě oni sami nebo jejich děti.

V České republice se ale nyní rozmohl nový druh předvolebního populismu, který nás všechny může stát dost peněz, aniž by z toho v konečných důsledcích čeští občané měli cokoliv. Řeč je o nejrůznějších odbojných gestech vůči Evropské unii.

Jako příklad lze uvést český postup v otázce uprchlických kvót. Politici se nejen ochotně přizpůsobili veřejnému mínění, které je vůči přijímání migrantů kritické, ale debatu sami ještě více zaplevelili celou řadou siláckých argumentů.

Česká republika se tak dostala do situace, kdy řádně schválenou evropskou legislativu o kvótách nejprve fakticky odmítala naplňovat. I tak část opozice i prezident vládu kárali za to, že se nepřipojila k maďarské a  slovenské žalobě na Evropskou unii v této otázce, což by vládním stranám mohlo ubrat voličské hlasy.

Ministr vnitra Milan Chovanec tedy předložil návrh, že by vláda měla plnění kvót oficiálně odmítnout. Což se také stalo. Evropské komisi pak už opravdu nezbývalo nic jiného než zařadit naší zemi mezi tři, s nimiž pro naprosté odmítání uprchlíků podle kvót zahájí řízení, na jehož konci může být rozsudek Evropského soudního dvora, že máme platit stamiliónové pokuty.

Nebylo to přitom vůbec nutné. S naplňováním kvót má problém celá řada členských zemí EU, a většina se už dnes shodne na tom, že se tento systém neosvědčil. Ale jen visegrádské země se pustily do slovní války s Bruselem, s cílem vytvořit si alibi pro faktické odmítání téměř jakýchkoliv uprchlíků. Česká republika to pak korunovala oficiálním rozhodnutím vlády, že kvóty nebude respektovat.

Silácké gesto mělo ukázat veřejnosti před blížícími se volbami, že si nenecháme od Bruselu diktovat, a že je vláda ochrání od rizik migrace i za cenu střetu s Unií. Stačilo přitom, kdyby vláda přijala několik stovek uprchlíků a ujistila Brusel, stejně jako jiné země, že se snaží.  Jenže pokušení udělat dojem na české voliče před volbami bylo příliš silné.

Podobný účel má i čerstvě schválený zákon o zpřísnění pobytu cizinců u nás. Navzdory opakovaným varováním podnikatelských komor, že pokud vláda neumožní větší příliv cizinců na český pracovní trh, český ekonomický růst brzy narazí kvůli nedostatku pracovních sil na svůj strop, politici se v anti-migračním zápalu, kterým chtějí udělat dojem na veřejnost, rozhodli naopak přitvrdit. Bude to mít časem skoro jistě stejně nepříznivé ekonomické dopady, jaké mohou mít pokuty Bruselu za porušování systému kvót.

Ještě více nepříznivé ekonomické dopady může mít skutečnost, že výše zmíněné kroky a další, jako je třeba momentálně politicky populární  odmítání eura, nás směřují v projektu rýsující se dvourychlostní Unie na vedlejší evropskou kolej. Což může kromě odříznutí od fondů tvrdého jádra, které se má formovat okolo eurozóny, znamenat i vznik bariér pro náš obchod se západem EU. A to může mít hodně vysokou cenu.

Většina českých voličů možná ocení téměř „husitské“ postoje českých politiků ve stylu „sami za správnou věc proti celé Evropě.“ Bohužel jim nikdo nevysvětlil, že až se podtrhne a sečte účet za všechna předvolební silácká gesta vůči Bruselu, k nimž se nyní přidal i odpor proti evropské směrnici o zbraních, bude to české daňové poplatníky stát hodně peněz. A česká ekonomická situace za pár let nemusí vypadat zdaleka tak růžově jako dnes.

ČRo Plus, 28.6.2017