Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Korupce jako hrozba národní bezpečnosti

Korupce jako hrozba národní bezpečnosti

Pokud se prokáže pravdivost analýzy advokáta Václava Lásky, podle něhož v pražském dopravním podniku fungovala od roku 2007 organizovaná zločinecká struktura, která připravovala pro podnik nevýhodné smlouvy, přičemž výnosy z trestné činnosti se pak "praly" přes kyperské společnosti, mohlo by se na první pohled zdát, že to nejhorší, co se stalo, je, že se skupina nepoctivců obohatila na úkor nás ostatních.

 To by v českých poměrech, kde se běžně manipulují veřejné zakázky, nebylo nic výjimečného. Budeme-li mít štěstí, policie bude konat a tito lidé budou po zásluze potrestáni.

 Jenže jak ukazuje Bezpečnostní informační služba ve své výroční zprávě za rok 2011, věci nejsou tak jednoduché. BIS totiž upozorňuje, že korupce na místní a regionální úrovni může vážně ohrožovat národní bezpečnost, protože nejrůznější korupční praktiky a neprůhlednost při udělování veřejných zakázek nahrávají zahraničním tajným službám, zejména pak té ruské.

 BIS ve své zprávě popisuje a potvrzuje řadu praktik, o kterých se dnes běžně diskutuje v médiích. Připomíná, že různé vlivové skupiny zasahují do rozhodování zastupitelstev, ba je často nepřímo ovládají. Korupční praktiky na této úrovni, jako je manipulace veřejných zakázek, navíc nejsou policie a další orgány činné v trestním řízení ochotné skutečně vyšetřovat, protože jsou často samy různými vazbami svázány s podezřelými podnikateli a politiky.

 Samostatnou kapitolou jsou pak podle BIS soudci, protože někteří z nich ovlivňují konkurzní řízení ve prospěch podnikatelských skupin v pozadí. Na některých krajských soudech vznikly podle BIS vzájemně provázané skupiny, které cíleně manipulovaly konkurzy, přičemž na rozdíl od případů z minulých let v nich soudci hráli podstatně významnější roli než pouhých účastníků skupiny. Takové skupiny tvoří podle BIS soudci, insolvenční správci, další lidé z justice, někdy i  příslušníci organizovaného zločinu.

 BIS ve zprávě dále popisuje různé mechanismy, které se při rozkrádání veřejného majetku používají, jako je například umělé navyšování cen zakázek či manipulace při výběru vítězných firem.

 Až potud nepřináší výroční zpráva BIS žádná velká překvapení. O zmiňovaných praktikách se diskutuje v médiích, vláda o nich mluví, když slibuje boj s korupcí, upozorňují na ně nejrůznější občanská sdružení.

 Důležité je tak ve zprávě BIS zejména varování o tom, že zahraniční tajné služby, zejména ta ruská, která je s naším prostředím dobře obeznámená a má v našem regionu strategické zájmy, korupční džungli v České republice dokáží stále lépe využívat ke svému prospěchu.

 BIS nepopisuje přesně, jak k tomu dochází, jen varuje, že například politici, kteří se zapletou s korupcí na místní úrovni, budou manipulovatelní těmi, kdo o nich takové informace mají, až se dostanou do vyšších pater politiky.

 Vezmeme-li v úvahu, že různé vlády dovolily, aby v českém podnikatelském prostředí existovaly v podstatě zcela neprůhledné firmy, například s využitím anonymních akcií, nebo aby v české ekonomice hrály významnou roli firmy, jejichž skuteční vlastníci se ukrývají za firmami registrovanými v daňových rájích i jinde mimo území České republiky, je zcela logické, že podnikání v České republice přitáhlo i pochybné zahraniční podnikatelské subjekty a jedince, třeba z Ruska.

 Mezi ruskými podnikateli u nás je nepochybně i řada poctivých lidí, zároveň ale česká podnikatelská džungle i propracovaný systém manipulace s veřejnými zakázkami už nepochybně přitáhl i řadu ruských firem, které v lepším případě tento systém ekonomicky využívají ke snadnému zbohatnutí, v horším případě jsou ve skutečnosti výsadky ruských tajných služeb.

 Je-li manipulace české politiky zákulisními zájmy tak rozšířená, ba propracovaná, jak to popisuje zpráva BIS, nabízí se například právě ruským tajným službám celá škála možností, jak ovlivňovat českou politiku z pozadí, anebo jak si, obrazně řečeno, pěstovat politiky, kteří budou z obav z kompromitace pracovat proti vlastní zemi.

 Vrátíme-li se k pražskému dopravnímu podniku, který je nejviditelnějším symbolem podivného netransparentního hospodaření nejen v Praze ale na komunální úrovni obecně, není těžké si představit, jaké bezpečnostní riziko pro stát může taková firma představovat. Není totiž vůbec jasné, ke komu jsou lidé, kteří se mohli zaplést do složitých korupčních schémat, vlastně loajální.

 K městu, kterému mají sloužit? České veřejnosti? Nebo k tomu, co advokát Láska nazývá organizovanou zločineckou strukturou, která, jak to u struktur mafiánského typu bývá, má vlastní pravidla loajality? Anebo, ještě hůř, jsou někteří z těchto lidí zavázáni cizím službám, které nemusely mít žádný problém proniknout do anonymních či neprůhledných  vlastnických struktur?

 Zpráva BIS je tak výzvou pro politiky na nejvyšší úrovni, aby nejen začali skutečně konat v boji proti kriminálním praktikám při nakládání s veřejnými prostředky, ale aby si také uvědomili, že obludný systém manipulace s veřejnými fondy a další projevy korupce, kterým u nás dovolili vyrůst, může v konečném součtu ohrožovat politickou nezávislost i bezpečnost země.

ČRo 6, 22.8.2012