Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kouzlo volebního systému

Kouzlo volebního systému

Ve světle loňského volebního patu, jakož i ve světle slabé koaliční vlády, kterou se podařilo sestavit až sedm měsíců po volbách, se čas od času ozývají výzvy ke změně volebního systému. Kdybychom prý měli pro volby do Poslanecké sněmovny většinový systém, nebo systém s větším podílem většinových prvků, než má systém současný, měli bychom silnější vlády. Špatný by prý nebyl ani  „bonus“ poslaneckých mandátů navíc pro vítěznou stranu používaný v Itálii.

 

Pro mnoho zastánců takových změn by byla ideálním stavem vláda jedné strany. Nebylo by se už třeba pracně dohadovat o tom či onom v rámci křehkých koalic. Vítězná strana by byla schopna realizovat beze zbytku svůj program.

 

To, co jedněm může připadat jako výhoda, se ovšem může jiným jevit jako nebezpečí. Politické systémy, v nichž zásluhou volebního systému vládne jen jedna strana, totiž vyžadují celou řadu pojistek, které v nevyzrálých postkomunistických demokraciích ještě neexistují. Řeč není jen o skutečně nezávislé státní správě, jakož i o nezávislých soudech, médiích, či centrálních bankách, ale také o určité demokratické kultuře, která zaručuje, že politici strany, která vládne většinově sama, nebudou svého postavení zneužívat.

 

Vezmeme-li v úvahu, že to první, do čeho se vloni po volbách pustili ministři první Topolánkovy vlády, v níž vládli menšinově a bez důvěry Poslanecké sněmovny jen občanští demokraté, byly rozsáhlé čistky na ministerstvech a v agenturách podléhajících vládě, je asi každému jasné, jak by to asi vypadalo, kdyby jakákoliv česká politická strana mohla sama vládnout většinově.

 

Instituce, které mají být nezávislé, by se nepochybně staly terčem nevybíravých snah politiků o jejich ovládnutí. Například veřejnoprávní televize je dokonce i v situaci, kdy má současná vládní koalice jen velmi křehkou většinu, v nebezpečí, že bude odvolána Rada ČT a nahrazena jinou, vybranou podle politického klíče „lépe“ odrážejícího současné politické poměry. Je téměř jisté, že v případě vlády jedné strany by se v našich poměrech stala veřejnoprávní média hládnou troubou vládní strany.

 

Pod politickým tlakem tak mocné strany by se nepochybně ocitly i soudy a centrální banka, jakož i instituce, jako jsou výzvědné služby, police, Národní bezpečnostní úřad či Nejvyšší kontrolní úřad. Naši politici prostě zatím neumějí se svěřenou mocí zacházet tak, aby se jí nesnažili buď využít ve svůj prospěch, nebo jí dokonce zneužívat. Buďme proto vděčni za současný systém. Ano, produkuje paty, ale chrání jak nás před politiky, tak politiky--před nimi.

 

MF Plus, 5.10.2007