Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kriminalizace politiky nebo krimipolitika?

Kriminalizace politiky nebo krimipolitika?

Petr Nečas se po svém odstoupení z premiérské funkce znovu ostře pustil do orgánů činných v trestním řízení, když argumentoval, že  je prý „bizarní právní konstrukcí, která likviduje politiku“, jestliže policie viní tři bývalé poslance občanských demokratů z přijetí úplatků za to, že se vloni na podzim před klíčovým hlasováním vzdali svých mandátů, načež jim byly nabídnuty lukrativní pozice ve firmách se státní účastí.

Když pomineme, že Nečasovi jde v této kauze o hodně i osobně, protože policie může nakonec z organizování výše zmíněného „obchodu“ obvinit nejen šéfku jeho kabinetu Janu Nagyovou, která je i kvůli němu už ve vazbě, ale i samotného Nečase, přece jen nelze nad jeho argumenty jen tak mávnout rukou. Hranice mezi kriminalizací toho, co je ještě normální politika, a toho, co už je politický obchod mající povahu zločinu, tedy politika kriminální, může totiž být  dost tenká, a hodně záleží na interpretaci.

Hodně zejména záleží jak na tom, s čím se obchoduje, tak na posloupnosti jednotlivých událostí. I v případě tří obviněných poslanců ODS je důležité, zda se vzdali svých mandátů s tím, že už dopředu věděli, že za to dostanou zmíněné posty, anebo zda se svých mandátů vzdali skutečně primárně  kvůli „principům“, načež si jejich strana uvědomila, že jsou to zdatní manažéři, kterých by bylo škoda nevyužít ve státních podnicích. Jednání policie nasvědčuje tomu, že má, zejména z odposlechů, dost důkazů, aby dokázala, že jde o první variantu.

Otázkou také je, zda lze „zobchodovat“ vzdání se veřejné funkce, do které zmíněné poslance zvolili voliči, za soukromé výhody, které plynou z lukrativních pozic ve státních podnicích. Důležitá je míra obecnosti politické povolnosti nebo kooperace.

Dohoda o spolupráci, jakou například nyní uzavřely TOP 09 a ČSSD na pražské radnici, je obecnou politickou dohodu, jakkoliv ČSSD obdrží výměnou za podporu vládnoucí TOP 09  předsednické posty ve většině výborů v zastupitelstvu, a její představitelé nejspíš nahradí členy ODS v některých dozorčích radách městských podniků, v nichž ze zákona působí představitelé stran.

To samé lze říci i o jakékoliv koaliční dohodě, pokud nemá nějaká skrytá ustanovení umožňující nelegální či pro stát ekonomicky nevýhodné „obchody“, o jakých se šuškalo kdysi v souvislosti s opoziční smlouvou.

V případě tří poslanců ODS, jakož i politiků, kteří „směnu“ jejich mandátů za místa ve státních firmách organizovali, bude stěžejní otázka neoprávněného osobního profitu poslanců, popřípadě dalších lidí z takové akce.

 Navíc, pokud by se prokázalo, že poslanci, premiér a Nagyová jednali v této věci kriminálně, znovu otevřelo by to otázku legitimnosti schválení vládního daňového balíčku a církevních restitucí, které byly schváleny až s pomocí náhradníků za „zobchodované“ mandáty tří poslanců. A tady už by bylo hranici mezi politikou a zákonem skutečně téměř nemožné určit bez rozhodnutí Ústavního soudu. V sázce tedy není jen kriminalizace politiky, ale samotný ústavní pořádek země.

Právo, 19.6.2013