Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Krym, Libye, Irák, Kosovo

Krym, Libye, Irák, Kosovo

Někteří politici a komentátoři relativizují ruskou anexi Krymu poukazy na předešlá údajná porušení mezinárodního práva ze strany USA a NATO při intervencích v Libyi, Iráku a Srbsku během krize v Kosovu.Taková srovnání jsou bohužel zavádějící

Výše zmíněným intervencím předcházelo masové porušování lidských práv a často i genocidní praktiky ze strany diktátorů v těchto zemích.  Všichni měli na rukou krev tisíců lidí.

Současný režim v Kyjevě lze jistě obviňovat k z toho, že se dostal k moci s pomocí ulice, nebo že na něm parazitují různé ultranacionalistické skupiny, ale nikde na Ukrajině, tedy ani na Krymu, nový režim neutlačoval násilím ruskou menšinu. Nějaké vyhlazování nebo masové vyhánění Rusů, podobné třeba vyhánění a masakrování kosovských Albánců Miloševičovým režimem (jakkoliv mohlo být částečně vyprovokováno předchozími násilnými činy Kosovské osvobozenecké armády), na Ukrajině nejen nenastalo, ale ani nehrozilo.

Druhý podstatný rozdíl spočívá v tom, že cílem zásahů v Iráku, Libyi a Srbsku nebyla trvalá anexe území napadených států. Cílem bylo svrhnout daný režim, popřípadě ho donutit ke změně chování.

To se ve všech případech povedlo, i když lze samozřejmě zpětně diskutovat o tom, zda způsob, jakým byly vojenské akce provedeny, byl nejlepší možný, a zda na konci bylo stabilní politické řešení. Dokonce ani to, že k intervenci v Iráku nakonec posloužila jako záminka  mylná informace o Saddámově jaderném arsenálu, nic nemění na skutečnosti, že invazi předcházelo porušování mezinárodních dohod a masové násilí ze strany iráckého režimu.

Nelze srovnávat ani míru porušení mezinárodního práva. Všem výše zmíněným intervencím předcházela dlouhá jednání. Existovaly různé rezoluce Rady Bezpečnosti OSN, které bylo možné různým způsobem interpretovat. Jakkoliv žádná z intervencí se nakonec neodehrála v ideálním souladu s mezinárodním právem, podnikly je aliance mnoha zemí, nikoliv jen jedna země za účelem anexe části země sousední.

Rusko, které velmi často v RB OSN blokuje jako jediné přijetí sankcí vůči režimům, které jsou zjevně kriminální, se rádo ohání mezinárodním právem. Podle mezinárodního práva mohlo dozajista postupovat i v případě Krymu.

Je nepochybné, že většina obyvatel Krymu si přeje být součástí Ruska. O změně statusu Krymu  se ale mělo jednat pod mezinárodní záštitou. Referendum bylo možné zorganizovat stejně demokraticky jako to, které se má konat například ve Skotsku. Jenže pro Kreml bylo evidentně „jednodušší“ obvinit nový režim v Kyjevě z fašismu, a Krym obsadit pod záminkou ochrany Rusů.

Anexe Krymu  tak je nejen nejhrubším porušením mezinárodního práva, ale i ruských závazků z roku 1994, kdy se Moskva zavázala chránit teritoriální integritu Ukrajiny výměnou za to, že se Ukrajina vzdá jaderných zbraní. Přirovnávat toto ruské počínání v kontextu mezinárodního práva k intervencím západních spojenců proti Srbsku, Iráku a Libyi, je pustá demagogie.

 ČRo Plus, 26.3.2014