Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Kuchtová a vládní koalice

Kuchtová a vládní koalice

Vynucené odstoupení Dany Kuchtové z pozice ministryně školství může mít  vážné následky pro vládní koalici. To je trochu paradoxní tvrzení, neboť odchod Kuchtové, s níž byli nespokojeni jak lidovci, tak premiér, by měl poměry v koalici zdánlivě spíše uklidnit.

 

Jenže Kuchtová není jen bývalou ministryní, ale také místopředsedkyní Strany zelených. A v této pozici není náhodně. Ve straně totiž reprezentuje křídlo levicových ekologických aktivistů, které zatím podporovalo předsedu Martina Bursíka, jenž je více konzervativní a má menší problém fungovat v rámci zaběhnutých politických struktur.

 

I proto byl Bursík při tlaku na Kuchtovou velmi opatrný. Nakonec to nebyl ani on, ani premiér Topolánek, kdo o odchodu Kuchtové přímo rozhodli, ale sama Kuchtová oznámila svou rezignaci kvůli údajným politickým tlakům.

 

Otázkou je, zda skutečnost, že Kuchtová nebyla z vlády přímo vyhozena, ale odchází jakoby o své vlastní vůli, bude jí a jejím stoupencům stačit. Řečeno jinak, zda se z ní nestane politické libero, které začne Bursíkovi, a potažmo i vládě, zatápět.

 

Zelení byli až dosud jedinou vládní stranou, která navzdory svému pestrému složení, nebyla viditelně nejednotná. Nedaly se v ní pozorovat ani vnitřní frakční boje, které vnesl do ODS Vlastimil Tlustý a jeho skupina, ani údajně konstruktivní kritika předsedy strany, s jakou v ODS občas vystoupí první místopředseda a pražský primátor Pavel Bém, nebo s jakou přišel u lidovců v podobě dopisu členům strany místopředseda David Macek, jenž si vyšlápl na předsedu Jiřího Čunka.

 

Nyní má ale Kuchtová volné ruce. Když nebude chtít vládu a Bursíka atakovat přímo, má i tak mnoho příležitostí, jak vrátit úder. Jednou z nich bude například podpora či nepodpírá zelených americkému radaru v České republice. Coby člen vlády byla Kuchtová poměrně loajální a nezpochybňovala oficiální stanovisko zelených, podle kterého je třeba s rozhodnutím, zda podpořit či nepodpořit, počkat a založit ho na tom, zda bude radar nakonec součástí integrované obrany NATO.

 

Křídlo ekologických aktivistů, z něhož Kuchtová politicky vzešla, má ovšem na radar mnohem jednoznačnější pohled. Nechce ho. Pokud si bude bývalá ministryně chtít v této skupině udržet svůj vliv, bude muset více vyjadřovat její názory. Kdyby zelení nakonec kvůli jednomu nebo dvěma poslancům radar nepodpořili, až o něm bude hlasovat parlament, měla by vládní koalice namále.

 

Ať tak či onak, Strana zelených, která byla při vzniku vládní koalice považována za největší hrozbu stabilitě vládní koalice, nejspíš nyní začne tyto zlověstné scénáře naplňovat. Kuchtová má dobré důvody začít si vyřizovat účty jak s lidovci, kteří kampaň proti ní zahájili, tak s Bursíkem, který ji nedostatečně podržel. A problémy má jistě i s premiérem Topolánkem, který jí napsal ostrý kritický dopis, jímž spustil řetěz událostí vedoucích k její rezignaci.

 

Pro vládní koalici a konkrétněji pro zelené je to nepříjemná situace. K možné nestabilitě uvnitř Strany zelených totiž dochází v situaci, kdy průzkumy začínají ukazovat růst preferencí levicové opozice. Je přitom jisté, že by konflikt ve Straně zelených nepřidal na popularitě ani vládní koalici, ani zeleným, kteří jsou jen několik procentních bodů nad hranicí volitelnosti.

 

ČRo 6, 25.9.2007