Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Levicové hrátky s Prahou

Levicové hrátky s Prahou

Panuje shoda, že v říjnových volbách do Poslanecké sněmovny budeme svědky jednoznačného vítězství levice. Kdybychom ale soudili šance levicových stran podle toho, co před volbami předvádějí v Praze, mohli bychom usoudit, že chtějí volby co nejvýrazněji prohrát.

Pro pravici v Praze dlouho platilo rčení, že volby by tam vyhrála i tenisová raketa Václava Klause. Tato zdrcující převaha pravice v Praze už dávno není pravdou.

Přesto je pravice v Praze, na rozdíl zbytku země, ještě stále dostatečně silná na to, aby i po sedmi letech ne příliš úspěšného vládnutí hravě ustála nasazení odborářského předáka Jaroslava Zavadila v čele kandidátky ČSSD a stalinistky Marty Semelové v čele kandidátky KSČM. Nebo aby vytěžila ze stranické války o nasazení Miloslava Šloufa do čela kandidátky SPOZ.

Nic proti Zavadilovi, ale uspět by mohl spíše v nějakém regiónu s vysokou nezaměstnaností a vyšším podílem manuálně pracujících než v Praze. Semelová by pro změnu možná přilákala voliče tam, kde KSČM zvítězila v krajských volbách.

Kdo kandiduje v čele SPOZ v Praze je asi jedno, protože strana  má symbolicky všude v čele jen prezidenta Zemana. Právě v tomto kontextu je ale sebevražedné, když se dere do čela pražské kandidátky Zemanem zavržený „šíbr“ Šlouf, jen aby byl vzápětí rituálně „odejit“ šíbry z vedení strany, kteří v prezidentovu nemilost zatím neupadli.

Při nominaci Zavadila do čela pražské kandidátky ČSSD jsme slyšeli, že odborový předák může úspěšně bojovat o pražská sídliště. Jenže pražská sídliště nejsou sociálně totéž, co třeba sídliště v Ostravě-Porubě.  I v pražských sídlištích, o centrální Praze nemluvě, by potenciální voliči levice lépe slyšeli na jména, jako jsou v ČSSD Jiří Dienstbier, nebo v KSČM Jiří Dolejš.

V ČSSD by nasazení Zavadila jistou logiku mělo snad jen v případě, že sobotkovské křídlo vidí případnou zdrcující porážku tohoto přítele a spojence Miloše Zemana jako symbolickou výhru.

Podcenění Prahy se ovšem může všem levicovým stranám krutě vymstít. V krajích, kde levice tradičně dostává vysokou podporu, budou levicové strany totiž mnohem více než v Praze soutěžit o hlasy s novými populistickými stranami, z nichž některé v atmosféře obecného znechucení docela úspěšně využívají xenofobie a nacionalismu. Některé z těchto nových subjektů se do PS sice nedostanou, ale společně mohou levici odčerpat v jejích tradičních baštách více hlasů, než si myslí.

 Praha je naopak k tomuto typu stran a hnutí spíše skeptická. Při výběru volebních lídrů, kteří by působili na Pražany méně jako červený hadr na býka, mohly levicové strany v Praze alespoň uhrát těch pár procent, které ztratí ve prospěch populistů jinde. Zdá se ale, že Prahu prostě odepsaly, což se může ukázat jako  osudová chyba.

Právo, 16.9.2013