Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Lidovecké vánoce

Lidovecké vánoce

Křesťanští demokraté mají během vánočních svátků nad čím rozjímat.  Kupříkladu nad svým chováním při dělení postů ve vládě. Při něm by se mohli inspirovat třeba výrokem sv. Matouše: „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?”

Zatímco při vyjednávání o koaliční dohodě se lidovci chovali konstruktivně, jakmile došlo na dělení pozic ve vládě, začali silně  připomínat Věci veřejné z dob Nečasovy vlády.  Nikdo samozřejmě nemůže lidovcům zazlívat, že pro sebe chtěli vyjednat ve vládě co nejsilnější pozici.

Přesto je ale s„vyděračským“ potenciálem, který nejmenší členové koalic tradičně mají, třeba zacházet opatrně. Je dobré pečlivě číst společenskou objednávku. U nás si veřejnost po měsících nestability přeje konec politického chování, které kdysi předváděli právě véčkaři. Stále většímu počtu lidí se také zajídá provizórium v podobě tzv. odbornické vlády, s jejíž pomocí torpédoval fungování partajního systému prezident Zeman.

 Lidovci samozřejmě musejí požadovat, aby se s nimi v koalici zacházelo důstojně.  Mají jistě právo na respekt pro své „priority“.  Jenže bohužel nebyli schopni uspokojivě vysvětlit veřejnosti, proč je pro ně „prioritní“ zrovna ministerstvo zemědělství a nikoliv třeba větší a důležitější ministerstvo práce a sociálních věcí, které mohli vést. 

Navíc je už od počátku koaličních jednání jasné, že jde o víc, než o jednu vládu. Ve sporu s ústavně expanzivním prezidentem jde o samotné pokračování parlamentního systému u nás. Nůž na krku při sestavování vlády má nejen předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, ale v závislosti na jeho úspěchu či neúspěchu vlastně celý stranický systém u nás.

 Sobotka je v kleštích, ale to neznamená, že si polepší ta strana, která bude jeho nezáviděníhodné pozice zneužívat. A přesně tento obraz vytvářeli svým chováním lidovci.

Zamyslet by se na sebou měl v době vánoční především lidovecký předseda Pavel Bělobrádek. Možná to byla jen náhoda, ale chování jeho strany bylo o poznání konstruktivnější, dokud byl na stáži v USA.

Jako by chtěl po svém návratu ukázat, kdo je ve straně pánem, začal klást jménem lidovců ultimata, která byla v ostrém kontrastu s předešlou snahou se dohodnout.  I v jeho osobním výrazu bylo ve srovnání s prvním místopředsedou Marianem Jurečkou leccos, co silně připomínalo zakyslé, těžko pochopitelné eskapády Víta Bárty v minulé vládě.  I on si hledá proti koaličním partnerům spojence v nevypočitatelném prezidentovi.

Třísek v očích ostatních opravdu našel dost, na trám v oku vlastním ho zřejmě upozornili až kolegové v předsednictvu strany, kteří uťali další kontraproduktivní pokusy klást si zbytečné požadavky. Jak uznal Jurečka v rozhovoru pro tento deník, koaliční partneři začínali mít lidovců plné zuby. Možná by měli lidovci přes svátky analyzovat, jak by se měli oni i jejich předseda chovat tak, aby jich neměla brzy plné zuby i veřejnost.

Právo, 23.12.2013