Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Lidská práva a islám v české zahraniční politice

Lidská práva a islám v české zahraniční politice

Podle zpráv z médií se Saudská Arábie na diplomatické úrovni ostře ohradila vůči proti-muslimským výrokům prezidenta Miloše Zemana. Ten už poněkolikáté, naposledy před několika dny, zopakoval svoje stanovisko, které lze shrnout tak, že extremismus  a fundamentalismus (a z nich plynoucí terorismus) jsou nedílnou součástí samotného islámu. Saudská Arábie prý může reagovat i obchodními sankcemi.

Kontroverze se týká téhož Miloše Zemana, který naopak zaujal mnohem smířlivější stanovisko vůči Číně, kde dochází k masovému porušování lidských práv.  Svůj „pragmatický“ postoj vysvětluje nutností budovat dobré obchodní vztahy. Při své nedávné cestě po Libereckém kraji kritizoval vyvěšování tibetských vlajek některými radnicemi.

Zeman se v tomto ohledu dobře shodne i s novým osazenstvem ministerstva zahraničí, které se též snaží razit co nejpragmatičtější vztahy s Čínou. I proto prezident pochválil ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka za to, že při své nedávné návštěvě Číny uznal, že Tibet je údajně nedělitelnou součástí Číny a potvrdil princip vzájemného nevměšování se do vnitřních záležitostí.

Zaorálkův první náměstek Petr Drulák pak vysvětlil, že současný Černín považuje za překonanou „moralistní“ politiku prezidenta Václava Havla, který se zasazoval o dodržování lidských práv všude na světě, včetně Číny.

Jestliže se ovšem Česká republika vydala na „pragmatickou“ cestu budování obchodních vztahů s různými zeměmi na úkor silnější podpory lidských práv, pak evidentně máme v podobě Zemanových výroků na adresu islámu co do činění s jistou nekonzistentností, protože zde jde pragmatismus stranou.

Možným vysvětlením je, že zločiny páchané islámskými fundamentalisty prostě Zemana iritují více než třeba zločiny komunistického režimu v Číně, k nimž patřila i anexe Tibetu a následná represivní politika, v nichž se lidskými životy nijak nešetřilo. Třeba mu jen vadí, že podle něj „islám“ svoje násilí vyváží, zatímco Čína si ho zatím nechává jen pro vlastní občany a anektovaná území.

Jisté je, že na rozdíl od Číny, v jejímž případě odmítá zevšeobecňovat--a kritizovat tudíž autoritářský komunistický režim jako logický zdroj represí -- v případě islámu z jakéhosi důvodu neváhá nabídnout zevšeobecnění, které je urážlivé a zjednodušující.

Ať už jsou jeho motivy jakékoliv, jisté je, že prezident vtahuje do údajně odmoralizované, post-havlovské zahraniční politiky současné vlády cosi jako hodnotové stanovisko. Navzdory proklamovaným „pragmatickým“ změnám se tedy v české zahraniční politice nic moc nemění. Prezident si opět dělá,c o chce.

Jen s tím rozdílem, že zatímco Havlovy postoje alespoň vycházely z nám srozumitelné zkušenosti lidsko-právního boje během komunismu, Zemanova islámská fobie má s českou realitou společného asi tolik, jako měl neúnavný boj prezidenta Klause proti zastáncům globálního oteplování všude po světě, včetně potápějících se tichomořských ostrovů.

A je zde ještě jeden aspekt. Zatímco principiální stanovisko vůči porušování lidských práv v Číně by možná přinejhorším snížilo ochotu Číny s námi obchodovat, Zemanovy výroky na adresu islámu mohou v případě muslimského světa dosáhnout nejen toho.

 Jinými slovy, kdyby byl Zeman soukromník, riskuje svými plošnými urážkami islámu tak nanejvýš osobní odvetu. Coby prezident svými výroky ovšem zbytečně posunuje do středu zájmů teroristů celou Českou republiku.

Právo, 14.6.2014