Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Má Západ vojensky zasáhnout v Sýrii a Libyi?

Má Západ vojensky zasáhnout v Sýrii a Libyi?

Premiér Bohuslav Sobotka při setkání s velvyslanci České republiky prohlásil, že pro skutečné zastavení migrační vlny je nejdůležitější ukončení válečných konfliktů v Sýrii a v Libyi.

V tom má jistě pravdu, protože většina současných uprchlíků v Evropě pochází ze Sýrie, kde ze svých domovů kvůli občanské válce a Islámskému státu uprchlo už na 4 milióny lidí. Chaos v Libyi, který vypuknul, když Západ pomohl svým bombardováním domácí opozici svrhnout Muammara Kaddáfího, aniž by se pak angažoval v nastolení nové vlády, pro změnu otevřel africkým uprchlíkům cestu k pobřeží, odkud vyplouvají do Evropy lodě s uprchlíky.

Potíž se Sobotkovým prohlášením je v tom, že premiér nespecifikuje, jakým způsobem by bylo možné konflikty v Sýrii a Libyi ukončit. Západ nemá v těchto zemích partnery, kteří by si byli schopní při dostatečné západní ekonomické a další pomoci vynutit mír a nastolit stabilitu.  Je také jisté, že bojující strany k míru nepřemluvíme diplomatickou cestou.

Jsou to zhroucené státy se vším všudy, v nichž může konflikt trvat celá léta, protože přestala existovat centrální autorita schopná vynutit si pořádek na celém území státu. Pokud by Západ chtěl takovou centrální autoritu obnovit s tím, že vše vsadí na jednu z bojujících frakcí, musel by si být jistý, že  jeho pomoc jedné z bojujících frakcí kýženého výsledku dosáhne. Tím si ovšem jistý být nemůže.

Nabízí se tudíž logická otázka, zda jedinou cestou k ukončení válečných konfliktů v Sýrii a v Libyi, k čemuž vyzývá i český premiér, není masivní vojenská intervence pod praporem OSN, anebo v podobě nějaké nové „koalice ochotných“, která by měla, pokud možno, zahrnout i některé islámské země, aby Západ nebyl následně obviněn z neokolonialismu, apod.

 Tato myšlenka jako jediné možné řešení visí ve vzduchu, ale málokterý západní politik se ji odváží nahlas vyslovit.

V paměti ještě stále máme nezdařenou intervenci v Iráku, kde USA a jejich spojenci úspěšně nasadili masivní vojenskou sílu, ale nebyli pak schopní vytvořit fungující stát. Nijak ohromující nejsou ani výsledky západní intervence v Afghánistánu, kde okupační síly čelí útokům hnutí Talibán. V Libyi pro změnu Západ sice pomohl jedné straně konfliktu, ale nechtěl riskovat životy svých vojáků v pozemí operaci, takže se nepodařilo pod západní kuratelou ustavit silnou centrální vládu a obnovit stabilitu.

Je také jisté, že případný požadavek západních mocností na vojenskou intervenci v Sýrii by narazil na ruské veto, protože Rusko má v Sýrii námořní základnu, a  navíc mu chaos, který působí uprchlický exodus do EU, svým způsobem vyhovuje.

Jenže se zdá být stále jistější, že bez vojenské akce a následné masivní ekonomické a další podpory, která by ve zmíněných a možná i dalších zhroucených zemích vytvořila stabilitu a fungující instituce, se uprchlická vlna jen tak nezastaví. Můžeme se samozřejmě bránit zavíráním hranic, jenže takové opatření zastaví jen část utečenců, a navíc vytvoří těsně za evropskými hranicemi nová ohniska chaosu a nestability v podobě uprchlíků, kteří nemají už co ztratit.

Pokud premiér Sobotka nebo někteří další západní politici, kteří nyní poněkud tajnosnubně mluví o potřebě ukončit konflikty v Sýrii a Libyi, mají ve skutečnosti na mysli, že v jistém časovém horizontu bude  v těchto zemích nutné vojensky intervenovat, možná by bylo státnické dát takové řešení otevřeně na stůl. A zároveň přitom jasně říct, co vše je třeba podle nás udělat, aby takové řešení mělo potřebnou legitimitu a výsledky. Chyby, kterých se USA a další západní země dopustily při intervencích v Iráku a Libyi, by mohly posloužit jako k poučení.

Jisté je, že když někteří politici dnes mluví o utečenecké vlně jako téměř o jakémsi válečném stavu, kterému je třeba čelit, je naprosto nešťastné, když vykreslují jako naše nepřátele uprchlíky, kteří často prchají před hlavními nepřáteli Západu—tedy islámskými fundamentalisty. Našimi nepřáteli jsou právě fundamentalisté a další ozbrojenci na Středním východě, jejichž teror uprchlíky vyhání po miliónech z jejich domovů.

Pokud tedy někteří politici tvrdí, že jsme kvůli uprchlické vlně v jakémsi válečném stavu, přičemž známe hlavní příčiny této uprchlické vlny, možná nezbude nic jiného než vyhlásit těmto skutečným příčinám válku a pak v podobě masivní pomoci obnovit stabilitu, která umožní miliónům lidí, aby se vrátili domů.

Novinky, 28.8.2015