Nacházíte se zde: Úvod Members redaktor's Home Macron má elán. A co my?

Macron má elán. A co my?

Názory bývalého prezidenta Václava Klause na cokoliv, zejména na Evropskou unii, nemají dnes už téměř žádnou váhu, ale jeden přeci jen stojí za pozornost. Nedávno poznamenal, že nový francouzský prezident Emmanuel Macron má příliš elánu, což je prý špatné ve vztahu k budoucnosti Evropské unie.

Klaus a někteří další politici u nás by EU dnes nejraději výrazně rozvolnili nebo přímo rozpustili, a tudíž upřímně doufali ve vítězství nacionalistů, takže jejich odpor k Macronovi je pochopitelný.  I tak je zajímavé, že si stěžují, když Macron vnáší do stojatých evropských vod to, po čem i mnozí z nich mnozí tak dlouho volali—tedy energii a elán.

Macron má s EU smělé plány. Některé z nich jel den po své inauguraci konzultovat s německou kancléřskou Angelou Merkelovou a údajně si docela porozuměli. Lze tedy předpokládat, že v EU nastane po německých volbách, v nichž Merkelová skoro jistě zvítězí, reformní pohyb.

Dotkne se i nás, protože v Německu a Francii sílí přesvědčení, že zemím, které se v EU takříkajíc jen vezou nebo porušují společná pravidla hry, a ještě si opakovaně stěžují, jak se jim ubližuje, by bylo lépe buď někde na okraji EU nebo úplně mimo ni.  Naši politici i komentátoři mohou do omrzení mluvit o aroganci německo-francouzského dua či evropského západu, ale EU se skoro jistě začne štěpit na jádro a zbytek. Co s tím?

Zejména Macronův plán na větší integraci zemí eurozóny na úkor zemí mimo eurozónu může mít časem závažné ekonomické, politické a bezpečnostní dopady na země, které v tvrdém integračním jádru nebudou. Výzva je to natolik závažná, že by měla v ČR, kde se neustále (dosti planě) mluví o národních zájmech, rozpoutat diskuzi.

Žádná se ale nekoná. Českým stranickým politikům nechybí elán vyřizovat si navzájem účty. Prezidentovi země zase nechybí elán účastnit se v Číně summitu o nové hedvábné stezce, jejíž podobu EU už oficiálně odmítla, a mezitím blokovat řešení vládní krize v ČR. Elánu sednout si s ostatními politiky za společný stůl a vyhodnotit, co by měla ČR udělat, aby neskončila spolu se zbytkem Visegrádu na evropské periférii, se ale nedostává.

V knihách dějepisu se nejspíš nebude jednou připomínat, jak dopadla současná vládní krize. Bude se ale možná bohužel připomínat, že kvůli nedostatku elánu a vizí čeští politici zaspali moment, kdy se v EU na desetiletí dopředu „lámal chleba“.

Právo, 18.5.2017